Válka růží 5

27. září 2018 v 16:55 | Yale |  Válka růží

John Talbot, 2nd Earl of Shrewsbury


- John Talbot byl anglickým šlechticem a jedním z vojenských vůdců lancastriánských vojsk v průběhu Válek růží, pocházel z rodiny, která patří mezi nemnoho rodin anglické nobility jejichž původ lze sledovat až do doby, kdy Normandští dobyvatelé obsadili Británii, prvním členem rodu, který je bezpečně doložen byl jistý Richard Talbot uvedený v tzv. Domesday Book jako majitel devíti "hides of land" v hrabství Bedford (Hide je středověká anglická plošná měrná jednotka, která reprezentovala množství půdy potřebné k obživě jedné domácnosti, tradičně se jednalo o 120 akrů, cca 49 hektarů, ve skutečnosti však byla měřítkem zdanění),
- nutno však poznamenat, že neexistuje žádný důkaz o tom, že by zmíněný Talbot přišel s Vilémem Dobyvatelem do Anglie, je zřejmé, že nebyl mezi vůdci invazní armády, dnes je prokázáno, že Talbot byla přezdívka, která nikterak nesouvisela s původem svého nositele a proto i rodokmen v počátcích rodu je poněkud nejistý.

Dvorská a vojenská kariéra


- John Talbot se narodil kolem roku 1417 na Sheffiedském hradě jako druhý syn Johna Talbota 1. hraběte ze Shrewsbury a jeho manželky Maud Neville, 6. baronky Furnivall, dcery Thomase Neville, 5. barona Furnivall a Joan de Furnivall, baronky Furnivall, své dětství prožil na zmíněném hradě, který patřil jeho matce, otec byl neustále zaneprázdněn svými úřady v Irsku a válečnými operacemi ve Francii, roku 1426 o svatodušní neděli (Whitesunday, 19. května) ještě jako chlapec, byl králem-dítětem Jindřichem VI. spolu s 35 dalšími mladými pány, pasován na rytíře a roku 1435/6 získal k doživotnímu užívání panství a zámek Worksop,
- v letech 1434 a 1442 sloužil v anglické armádě ve Francii, v březnu 1445 byl jmenován irským kancléřem, v úřadu zůstal do dubna 1447, kdy se objevil v Dublinu nový irský vícekrál vévoda z Yorku, po smrti svého otce v bitvě u Castillonu 17. července 1453 převzal John Talbot otcovské dědictví a ujal se rodinného hrabství, i když se ještě 15. března 1454 objevuje v zápise z jednání královské rady pod jménem Talbot, vévoda z Yorku, který se stal anglickým protektorem, krátce po svém jmenování jmenoval Johna Talbota (ač byl přiznivec Lancasterské dynastie) strážcem severních moří (Keeper of the Seas in the North), krátce po bitvě u St. Albans na své funkce rezignoval a připojil se ke králi,
- když roku 1456 královna Markéta propustila z úřadu nejvyššího pokladníka Anglie Yorkistu Vikomta Bourchiera, John Talbot se stal jeho nástupcem, v květnu roku 1457 byl přijat mezi rytíře řádu Podvazku a zároveň se stal i zástupcem řádu na veřejnosti, 20. října 1457 převzal úřad mistra sokolníka (Master of the falcons) a jeho dvorská kariéra vyvrcholila roku 1458, kdy se stal nejvyšším komořím Anglie,
- na zmíněný úřad však musel rezignovat (30. října 1458) ve prospěch významnějšího lancasteriánského přívržence, hraběte z Wiltshire, 24. února 1459 byl odškodněn úřadem nejvyššího sudí hrabství Chester a důchody z některých panství propadlých po bitvě u Wakefieldu vévodovi z Yorku 19. prosince),
- tato darování však nedržel dlouho, protože byl společně se svým mladším bratrem Christopherem zabit v bitvě u Northamptonu 10. července 1460

Heraldika


- rodový erb předků Johna Talbota je u nás méně známý, blason: štít desetkrát stříbrno-červeně kosmo dělený, někdy bývá i zlatý s pěti červenými kosmými břevny,
- kolem roku 1301 došlo ke změně erbu, kdy Sir Gilbert talbot nahradil svůj otcovský erb erbem manželčiny rodiny, Gwenlian byla dědičkou Rhyse Mechylla, welšského knížete z rodu Dinefwr, blason: štít červený se zlatým trnitým lemem a zlatým lvem s modrou zbrojí (též roku 1308 na turnaji v Dunstable, viz Joseph Foster, Some Feudal Coats of Arms, London 1902 s. 189), jako klenot se uvádí zlatý lev stojící na červeném chapeau, s nataženým ocasem (viz J. B. Burke, The General Armory of England, Scotland, Ireland and Wales, London 1884, s. 995)
- John Talbot, 2. hrabě ze Shrewsbury užíval zděděný otcovský polepšený erb, který dával navenek veřejnosti najevo, že je potomkem a dědicem významných anglických středověkých rodů Furnivall a Strange of Blackmere (vedlejší tituly byly 2nd Earl of Waterford, 11th Baron Strange of Blackmere, 7th Baron Furnivall, 8th Baron Talbot), blason: štít čtvrcený, 1. pole modré se zlatým lemem a zlatým lvem s červenou zbrojí, Talbot, 2. pole červené se zlatým trnitým lemem a zlatým lvem s modrou zbojí a modrým jazykem, Talbot, 3. pole stříbrné se dvěma červenými lvy v chůzi nad sebou s modrou zbrojí, Strange, 4. pole stříbrné s červený kosmým břevnem provázeným šesti červenými merletami v postavení 3,3, Furnivall, klenotem, na kolčí přilbě s červeným chapeau a červenými přikrývadly se zlatým vyšíváním podšitými hermelínem, zlatý stojící lev s nataženým ocasem a modrou zbrojí a jazykem,


- badge, které John Talbot užíval byl stojící stříbrný lovecký pes zv. Talbot, Talbot bylo ve středověké Evropě plemeno loveckého psa-honiče s dlouhýma ušima, které je cca od roku 1600 považovano za zaniklé, zdá se v rámci středověkého názvosloví byl termín talbot používán jako označení pro jakéhokoliv psa, roku 1449 nazýval král hraběte ze Shrewsbury "Talbott, oure good dogge", což může být narážka na rodové jméno nebo na badge, šlechtěním z Talbota vznikly novodobá plemena loveckých psů bígl a bloodhound či jinak svatohubertský pes, v heraldice bývá zpravidla zobrazován stříbrný nebo zlatavě hnědý, jiné badge vyšité na rodových standardách Talbotů je tzv. šafron (slovo pochází Z francouzského termínu chanfrein či champfrain, původní badge rodu Furnivall), část koňské zbroje kryjící zepředu koňskou hlavu, bývá zobrazován s řemeny, kterými byl na hlavu koně přichycen ozdobený třemi pštrosími pery zlatý, někdy bývá peří stříbrné,


- hrabě John používal obě badge, které si nechal vyšít na svou osobní standardu, kterou tvořil svatojiřský kříž ve stříbrném poli u žerdi, následuje červeno-černě dělený list rozdělený dvěmi stříbrnými kosmými pruhy na tři nestejně široké díly, v prvním pruhu je čeným písmem heslo: FORTE ET ve druhém pruhu FIDELE, v prvním dílu standardy je stříbrný Talbot v chůzi s červeným jazykem provázený čtyřmi zlatými šafrony (postavení dva větší před psem, jeden menší nad psem a jeden větší za psem), ve druhém dílu standardy je jeden zlatý větší šafron a v posledním dilu standardy jsou dva menší zlaté šafrony, třepení černo-červené, zajímavé je, že potomek Sira Johna Talbota, 4. hrabě ze Shrewsbury pozměnil svou standardu, červenou barvu nahradil šarlatovou (jasně červenou), vypustil heslo a stříbrné pruhy nahradil jen čtyřmi zlatými úzkými proužky, třepení červené a stříbrné ( Banners, Standards and Badges, The de Warden Library, 1904, s. 66)
- kromě standardy užíval hrabě Shrewsbury svůj osobní banner, který byl čtvercový a byl tvořen rodovým čtvrceným rodovým erbem, Talbotovy jednotky pochodovaly pod červeno-černě polcenými čtvercovými bannery se stříbrným talbotem nebo zlatým šafronem, livreje mužstva byly tvořeny červeno-černě polceným kabátcem se stříbrným talbotem na srdci,
- na kovové destičce umístěné v kapli řádu Podvazku patřící 5. hraběti ze Shrewsbury jsou vidět i dva stříbrní talboti se zavřenou tlamou jako štítonoši rodového erbu, rovněž tak v knize Insignia Anglica uložené v Bavorské státní knihovně (BSB-Hss Cod.icon. 291), k erbu je připojeno i heslo resp. válečný pokřik: PREST D´ACCOMPLIR (připraven k završení díla),
- heslo Johna Talbota, 2. hraběte ze Shrewsbury bylo FORTE ET FIDELE (silný a loajální).
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama