Září 2018

Válka růží 5

27. září 2018 v 16:55 | Yale |  Válka růží

John Talbot, 2nd Earl of Shrewsbury


- John Talbot byl anglickým šlechticem a jedním z vojenských vůdců lancastriánských vojsk v průběhu Válek růží, pocházel z rodiny, která patří mezi nemnoho rodin anglické nobility jejichž původ lze sledovat až do doby, kdy Normandští dobyvatelé obsadili Británii, prvním členem rodu, který je bezpečně doložen byl jistý Richard Talbot uvedený v tzv. Domesday Book jako majitel devíti "hides of land" v hrabství Bedford (Hide je středověká anglická plošná měrná jednotka, která reprezentovala množství půdy potřebné k obživě jedné domácnosti, tradičně se jednalo o 120 akrů, cca 49 hektarů, ve skutečnosti však byla měřítkem zdanění),
- nutno však poznamenat, že neexistuje žádný důkaz o tom, že by zmíněný Talbot přišel s Vilémem Dobyvatelem do Anglie, je zřejmé, že nebyl mezi vůdci invazní armády, dnes je prokázáno, že Talbot byla přezdívka, která nikterak nesouvisela s původem svého nositele a proto i rodokmen v počátcích rodu je poněkud nejistý.

Dvorská a vojenská kariéra


- John Talbot se narodil kolem roku 1417 na Sheffiedském hradě jako druhý syn Johna Talbota 1. hraběte ze Shrewsbury a jeho manželky Maud Neville, 6. baronky Furnivall, dcery Thomase Neville, 5. barona Furnivall a Joan de Furnivall, baronky Furnivall, své dětství prožil na zmíněném hradě, který patřil jeho matce, otec byl neustále zaneprázdněn svými úřady v Irsku a válečnými operacemi ve Francii, roku 1426 o svatodušní neděli (Whitesunday, 19. května) ještě jako chlapec, byl králem-dítětem Jindřichem VI. spolu s 35 dalšími mladými pány, pasován na rytíře a roku 1435/6 získal k doživotnímu užívání panství a zámek Worksop,
- v letech 1434 a 1442 sloužil v anglické armádě ve Francii, v březnu 1445 byl jmenován irským kancléřem, v úřadu zůstal do dubna 1447, kdy se objevil v Dublinu nový irský vícekrál vévoda z Yorku, po smrti svého otce v bitvě u Castillonu 17. července 1453 převzal John Talbot otcovské dědictví a ujal se rodinného hrabství, i když se ještě 15. března 1454 objevuje v zápise z jednání královské rady pod jménem Talbot, vévoda z Yorku, který se stal anglickým protektorem, krátce po svém jmenování jmenoval Johna Talbota (ač byl přiznivec Lancasterské dynastie) strážcem severních moří (Keeper of the Seas in the North), krátce po bitvě u St. Albans na své funkce rezignoval a připojil se ke králi,
- když roku 1456 královna Markéta propustila z úřadu nejvyššího pokladníka Anglie Yorkistu Vikomta Bourchiera, John Talbot se stal jeho nástupcem, v květnu roku 1457 byl přijat mezi rytíře řádu Podvazku a zároveň se stal i zástupcem řádu na veřejnosti, 20. října 1457 převzal úřad mistra sokolníka (Master of the falcons) a jeho dvorská kariéra vyvrcholila roku 1458, kdy se stal nejvyšším komořím Anglie,
- na zmíněný úřad však musel rezignovat (30. října 1458) ve prospěch významnějšího lancasteriánského přívržence, hraběte z Wiltshire, 24. února 1459 byl odškodněn úřadem nejvyššího sudí hrabství Chester a důchody z některých panství propadlých po bitvě u Wakefieldu vévodovi z Yorku 19. prosince),
- tato darování však nedržel dlouho, protože byl společně se svým mladším bratrem Christopherem zabit v bitvě u Northamptonu 10. července 1460

Heraldika


- rodový erb předků Johna Talbota je u nás méně známý, blason: štít desetkrát stříbrno-červeně kosmo dělený, někdy bývá i zlatý s pěti červenými kosmými břevny,
- kolem roku 1301 došlo ke změně erbu, kdy Sir Gilbert talbot nahradil svůj otcovský erb erbem manželčiny rodiny, Gwenlian byla dědičkou Rhyse Mechylla, welšského knížete z rodu Dinefwr, blason: štít červený se zlatým trnitým lemem a zlatým lvem s modrou zbrojí (též roku 1308 na turnaji v Dunstable, viz Joseph Foster, Some Feudal Coats of Arms, London 1902 s. 189), jako klenot se uvádí zlatý lev stojící na červeném chapeau, s nataženým ocasem (viz J. B. Burke, The General Armory of England, Scotland, Ireland and Wales, London 1884, s. 995)
- John Talbot, 2. hrabě ze Shrewsbury užíval zděděný otcovský polepšený erb, který dával navenek veřejnosti najevo, že je potomkem a dědicem významných anglických středověkých rodů Furnivall a Strange of Blackmere (vedlejší tituly byly 2nd Earl of Waterford, 11th Baron Strange of Blackmere, 7th Baron Furnivall, 8th Baron Talbot), blason: štít čtvrcený, 1. pole modré se zlatým lemem a zlatým lvem s červenou zbrojí, Talbot, 2. pole červené se zlatým trnitým lemem a zlatým lvem s modrou zbojí a modrým jazykem, Talbot, 3. pole stříbrné se dvěma červenými lvy v chůzi nad sebou s modrou zbrojí, Strange, 4. pole stříbrné s červený kosmým břevnem provázeným šesti červenými merletami v postavení 3,3, Furnivall, klenotem, na kolčí přilbě s červeným chapeau a červenými přikrývadly se zlatým vyšíváním podšitými hermelínem, zlatý stojící lev s nataženým ocasem a modrou zbrojí a jazykem,


- badge, které John Talbot užíval byl stojící stříbrný lovecký pes zv. Talbot, Talbot bylo ve středověké Evropě plemeno loveckého psa-honiče s dlouhýma ušima, které je cca od roku 1600 považovano za zaniklé, zdá se v rámci středověkého názvosloví byl termín talbot používán jako označení pro jakéhokoliv psa, roku 1449 nazýval král hraběte ze Shrewsbury "Talbott, oure good dogge", což může být narážka na rodové jméno nebo na badge, šlechtěním z Talbota vznikly novodobá plemena loveckých psů bígl a bloodhound či jinak svatohubertský pes, v heraldice bývá zpravidla zobrazován stříbrný nebo zlatavě hnědý, jiné badge vyšité na rodových standardách Talbotů je tzv. šafron (slovo pochází Z francouzského termínu chanfrein či champfrain, původní badge rodu Furnivall), část koňské zbroje kryjící zepředu koňskou hlavu, bývá zobrazován s řemeny, kterými byl na hlavu koně přichycen ozdobený třemi pštrosími pery zlatý, někdy bývá peří stříbrné,


- hrabě John používal obě badge, které si nechal vyšít na svou osobní standardu, kterou tvořil svatojiřský kříž ve stříbrném poli u žerdi, následuje červeno-černě dělený list rozdělený dvěmi stříbrnými kosmými pruhy na tři nestejně široké díly, v prvním pruhu je čeným písmem heslo: FORTE ET ve druhém pruhu FIDELE, v prvním dílu standardy je stříbrný Talbot v chůzi s červeným jazykem provázený čtyřmi zlatými šafrony (postavení dva větší před psem, jeden menší nad psem a jeden větší za psem), ve druhém dílu standardy je jeden zlatý větší šafron a v posledním dilu standardy jsou dva menší zlaté šafrony, třepení černo-červené, zajímavé je, že potomek Sira Johna Talbota, 4. hrabě ze Shrewsbury pozměnil svou standardu, červenou barvu nahradil šarlatovou (jasně červenou), vypustil heslo a stříbrné pruhy nahradil jen čtyřmi zlatými úzkými proužky, třepení červené a stříbrné ( Banners, Standards and Badges, The de Warden Library, 1904, s. 66)
- kromě standardy užíval hrabě Shrewsbury svůj osobní banner, který byl čtvercový a byl tvořen rodovým čtvrceným rodovým erbem, Talbotovy jednotky pochodovaly pod červeno-černě polcenými čtvercovými bannery se stříbrným talbotem nebo zlatým šafronem, livreje mužstva byly tvořeny červeno-černě polceným kabátcem se stříbrným talbotem na srdci,
- na kovové destičce umístěné v kapli řádu Podvazku patřící 5. hraběti ze Shrewsbury jsou vidět i dva stříbrní talboti se zavřenou tlamou jako štítonoši rodového erbu, rovněž tak v knize Insignia Anglica uložené v Bavorské státní knihovně (BSB-Hss Cod.icon. 291), k erbu je připojeno i heslo resp. válečný pokřik: PREST D´ACCOMPLIR (připraven k završení díla),
- heslo Johna Talbota, 2. hraběte ze Shrewsbury bylo FORTE ET FIDELE (silný a loajální).

Válka růží 4

13. září 2018 v 11:00 | Yale |  Válka růží

John de la Pole, 2nd Duke of Suffolk


- John de la Pole byl anglickým šlechticem, který pocházel z rodiny obchodníků s vlnou ve městě Hull, kteří se postupně vypracovali do nejvyšších pater anglické společnosti konce 15. století, prvním členem rodiny, který nastartoval tento meteorický společenský vzestup byl jistý William, který se narodil někdy v období 1290-95 a je považován za syna jiného Williama, měšťana z Hullu nebo Ravenseru (Ravenser Odd byl přístav v East Ridding, hrabství York), dále je známo, že měl dva bratry, Richarda de la Pole (+1345) obchodiníka v Hullu a Johna, o kterém není tařka nic známo, roku 1317 získal úřad nejvyššího královského úředníka ve městě Hull, ohromně zbohatl na obchodu s vlnou až se stal věřitelem krále Edwarda II.,

Dvorská a vojenská kariéra


- John de la Pole se narodil 27. září 1442 jako jediný známý legitimní syn a dědic Williama de la Pole, 1. vévody ze Suffolku a jeho manželky Alice Chaucer, vnučky básníka Geoffrey Chaucer, John byl jako bezmála devítiiletý chlapec oženěn 7. února 1450 se sedmiletou lady Margaret Beaufort, avšak protože rodiče dětí získali papežský dispens ke zmíněnému sňatku se spožděním, byla svatební smlouva podepsána až 18. srpna 1450, Lady Margaret byla dcerou bratrance krále Jindřicha VI. Johna Beauforta, hraběte ze Somersetu, jejich manželství bylo později anulováno,
- Johnův otec se snažil zabezpečit svou rodinu zejména službou na dvoře krále Jindřicha VI., který si jej velmi oblíbil, roku 1440 se stal členem královské rady, roku 1444 byl povýšen na markýze ze Suffolku a roku 1448 dokonce na vévodu ze Suffolku a kromě zmíněných titulu získal od krále darem značný majetek, kromě toho získal poručnictví nad Margaret Beuafortovou, což bylo bezesporu důvodem ke sňatku obou dětí, některé zlé jazyky tvrdily, že důvodem sňatku byla snaha udělat Johna de la Pole eventuálním dědicem trůnu bezdětného krále, současní badatelé tyto teorie považují za nepravděpodobné a zdá se, že sňatek měl posílit postavení Johnova otce ve sporech s parlamentech v letech 1450-1,
- roku 1450 byl Johnův otec zatčen, uvězněn v londýnském Toweru a obviněn parlamentem ze ztráty anglického majetku v Normandii v průběhu tzv. Stoleté války a ze zrady, král zasáhl ve prospěch svého oblíbence a Suffolk byl odeslán na pět let do vyhnanství na kontinent, tam však nikdy nedoplul neboť byl námořníky lodi, na které se plavil přes Kanál zavražděn, přestože Suffolk nebyl formálně nikdy odsouzen, veškeré královské majetkové dary, které v minulosti získal, byly korunou zabaveny a i když John zdědil otcovo vévodství, naopak ztratil některé otcovy úřady, např. úřad konstábla hradu Wallingford,
- jen díky tomu, že jeho matka držela třetinu všeho majetku z titulu vdovy, nestal se John ač vévodou bezzemkem, příjmy nového vévody se odhadovaly na méně než 280 liber ročně, což bylo méně než požadované minimum pro hraběte, natož pro vévodu, John de la Pole byl nezletilým a roku 1450 byla korunou vyhlášeno poručnictví a nucená správa nad majetkem nového vévody, v únoru 1453 byl jeho první sňatek zrušen s poukazem na to, že bylo manželství pouze formální a nebylo konzumováno,
- ve veřejném životě se John de la Pole začal objevovat v průběhu roku 1457, někdy kolem února 1458 uzavřel John, díky své matce, druhý sňatek s Lady Elizabeth, dcerou Richarda z Yorku a jeho manželky Cecily, roz. Neville, jak se zdá manželství mělo usnadnit smíření vévody z Yorku (úhlavní nepřítel Johnova otce, díky němuž byla podána na vévodu žaloba v roce 1450) s rodinou de la Pole, král Jindřich bezpochyby zamýšlel smířit politické oponenty,
- rok po Johnově druhé veselce opozice vévody z Yorku přerostla v ozbrojenou vzpouru proti králi, v říjnu 1459 se odehrála bitva (Battle of Ludford Bridge) u ludfordského mostu, ve které trojnásobně silné lancasteriánské vojsko porazilo Yorkisty a vévoda spolu se svými syny uprchl do exilu, John se pravděpodobně bojů osobně neúčastnil, ale podle kronikářských zápisů, díky sňatku s vévodovou dcerou, byl zbaven titulu vévody ze Suffolku a stal se opět pouze hrabětem, oficiální zápisy tuto zprávu nepotvrzují neboť byl v tehdejších dokumentech uváděn jako vévoda, pravdou ovšem je, že byl stále ještě nezletilý a tudíž nemohl oficiálně přijmout nástupnictví po svém otci, pokud by kronikářské záznamy byly pravdivé, pak se tak pravděpodobně stalo díky jeho platební neschopnosti (nemohl dostát daňovým povinnostem vztahujícím se na vévodu),
- roku 1460, v posledním roce lancasterské vlády, byl John sice pověřen jistým malým úřadem (smírčí soudce, a justice of the peace), ale to již nemohlo odvrátit jeho příklon ke straně Yorků, roku 1461 bojoval po boku hraběte z Warwicku v druhé bitvě u St. Albans a poté i bitvě u Towtonu, kde bylo lanacstriánské vojsko na hlavu poraženo, díky tomuto vítězství se Johnův bratranec Edward stal novým anglickým králem a Suffolk zastával při korunovaci funkci Lorda Stewarda, v následujících letech byl Suffolk neustále v blízkosti krále Edwarda IV., roku 1463 král potvrdil Johnovi jeho práva na otcovský titul a na majetek původně patřící jeho otci, nové znamení kralovské laskavosti se Suffolkovi dostalo roku 1467, kdy byl jeho nejstarší syn John povýšen na hraběte z Lincolnu,
- roku 1470 se účastnil bitvy u Empinghamu a podílel se na potlačení rebelie v hrabství Lincoln, za Edwardova exilu zůstal sesazenému králi věrný a po jeho návratu na trůn se připojil k Edwardovým vojskům abojoval v bitvě u Barnetu a Tewkesbury, kde byly s konečnou platností zničeny poslední zbytky lancastriánské armády,
- roku 1472 obdržel úřad High Steward of Oxford University (vysokoškolský úředník, nápěstek univerzitního kancléře) a následující rok byl přijat mezi rytíře řádu Podvazku, roku 1478 byl King's Lieutenant of Ireland, i když se zdá, že svůj úřad nikdy ve skutečnosti nevykovával, je zajímavé, že ačkoliv králova přízeň byla nesporná, Suffolkova finanční situace se nikterak nezlepšila, roku 1471 se odmítl účastnit zasedání parlamentu, neboť měl pocit, že není schopen financovat družinu odpovídající stavu královského vévody v Londýně,
- Edward IV. zemřel náhle v dubnu 1483, 26. června téhož roku byl Suffolk přítomen na korunovaci nového krále Richarda III. a při ceremonii nesl královské žezlo, hrabě z Lincolnu byl při této příležitosti jmenován dědicem Richarda III., v srpnu 1485 Suffolkův synovec z manželčiny strany, Jindřich Tudor, napadl Anglii, vévoda se bitvy u Bosworthu neúčastnil na rozdíl od hraběte z Lincolnu, který bojoval na straně krále,
- po nástupu Jindřicha VII. na anglický trůn se udržel vévoda u dvora, zemřel 21. května 1492.


Heraldika


- rodový erb předků vévody ze Suffolku je známý, blason: štít modrý se zlatým břevnem provázené třemi zlatými, čelně hledícími leopardími tvářemi v postavení 2,1., (uvedeno v Richard II Roll, viz Joseph Foster, Some Feudal Coats of Arms, London 1902 s. 67),
- John de la Pole užíval pozměněný erb, který dával navenek najevo, že je potomkem významného anglického středověkého básníka Geoffreye Chaucera, blason: štít čtvrcený, 1.-4. pole de la Pole, 2.-3. pole červeno-stříbrně dělené se zlatým lvem (Chaucer, někdy bývá zobrazen jako červená hlava štítu ve stříbrném poli se zlatým lven s modrou zbrojí a jazykem), klenotem na kolčí přilbě je uříznutý sarecénský krk přirozené barvy s dlouhými vlasy a vousy mající zlatou čelenku s modrými kameny (J. B. Burke, The General Armory of England, Scotland, Ireland and Wales, London 1884, s. 810), na kovové destičce, která zobrazuje erb Williama de La Pole jako rytíře řádu Podvazku je klenot zobrazen jako červený a přikrývadla jsou červená a podšitá hermelínem,


- zajímavé je, že v knize Two Tudor Books of Arms, The de Warden Library, London, s. 305, je popis erbu Lorda Suffolka, nejvyššího komoří v detailech jinak, blason: štít čtvrcený, 1.-4. pole de la Pole, 2.-3. pole Chaucer (červená hlava štítu ve stříbrném poli a na všem je zlatý lev s dvojitým ocasem, který není pře sebe přeložen (lion rampant queue fourchée), klenotem je mužská vousatá hlava zobrazená z profilu červená mající na zlatých skráních modrou čelenku, zlatě lemovanou,
- badge, které užíval Johnův otec William, 1. vévoda ze Suffolku se nazývá kotevní podstavec s provazem na uchycení opice (an ape's clog), kreslí se stříbrný se zlatým řetězem zakončeným kruhem, vyráběl se ze dřeva, na kterém byl nasazen řetěz sloužící k uvázání opice nebo uvázání lodi v přístavu, kromě tohoto badge byly používány leopardí tváře a dvojice křídel


- sám vévoda John používal jako badge tzv. Suffolkův uzel (Suffolk knot) jehož prapůvod lze hledat u rodiny Stafford z níž pocházela jeho babička, tento uzel byl vyšit na vévodově osobní standardě, kterou tvořil svatojiřský kříž ve stříbrném poli u žerdi, následuje modro-zlatě dělený list rozdělený dvěmi stříbrnými kosmými pruhy na tři nestejně široké díly, v prvním pruhu je čeným písmem heslo: POLL ET ve druhém pruhu VIRTUS, v prvním dílu standardy je zlatý lev s dvojitým ocasem provázený čtyřmi černými suffolkskými uzly svisle postavenými, ve druhém dílu standardy jsou tři stříbrná paví pera a v posledním dilu standardy je osm suffolkských uzlů, svisle postavených, tak aby v každém pruhu byly čtyři, třepení zlato-modré,


- kromě standardy užíval vévoda ze Suffolku svůj osobní banner, který byl čvtercový a byl tvořen rodovým štvrceným rodovým erbem, vévodovy vojenské jednotky pochodovaly pod modro-zlatě polcenými čtvercovými bannery buď se zlatým lvem nebo černým suffolkským uzlem svisle postaveným, popřípadě se stříbrnou heraldickou antilopou v chůzi posetou zlatými bezanty, se zlatou zbrojí a chlupy a červeným jazykem, rovněž byl užíván stříbrný banner s červeným svatojiřským křížem,
- na pečetích vévodova syna hraběte z Lincolnu jsou vidět dva štítonoši, heraldické antilopy, které byly stříbrné poseté zlatými bezanty, se zlatou zbrojí, hřívou a chlupy a červenými jazyky


- rodové heslo: Poll et Virtus (cností vyniká), jedná se o rebus, který skrývá rodové jméno.



Vážení čtenáři pomalu začíná podzim a denní teploty začínají pomalu klesat a je potřeba se připravit na lezavé počasí. Podívejte se na stránky http://www.plynovy-varic.cz/?20,cz_plynove-topeni-na-pb-3v1, plynové topení na kartuše a nebo na PB bomby, které zejména ocení rybáři nebo cestovatelé za zážitky.

Válka růží 3

5. září 2018 v 4:38 | Yale |  Válka růží

Thomas Burgh of Gainsborough


- Thomas Burgh (někdy se uvádí Borough) byl anglickým šlechticem, který pocházel od Huberta de Burgh, mladšího syna Huberta de Burgh, 1. hraběte z Kentu, anglická genealogická literatura uvádí, že Sir Thomas byl 1. září 1487 povýšen na Barona Burgha z Gainsborough, dle zmiňovaných záznamů byl několikrát pozván do Parlamentu, ale nikdy se zasedání nezúčastnil,
- díky tomu je velmi diskutabilní zda byl skutečně přijat mezi anglické peery neboť i v dochovaných dokumentech z 15. století je uváděn jako rytíř, do parlamentních lavic nakonec usedl až jeho vnuk, který byl roku 1529 povýšen na Barona podruhé,

Dvorská a vojenská kariéra


- Sir Thomas se narodil kolem roku 1431 v rodině Thomase Borougha of Gainsborough a jeho manželky Elizabeth Percy, dcery Sira Henryho Percy a Elizabeth de Burgh (díky svým mateřským předkům byl potomek rodiny Strathbogie), o jeho mladých letech není nic známo s jistotou, s určitostí lze říci, že svou kariéru zahájil jako člen dvora Humphreye Stafforda, 1. vévody z Buckinghamu, neboť v letech 1456/7 dostával plat 10 marek ročně, rovněž je možné předpokládat službu Sira Thomase u dvora vévodkyně Anny, kterou si uchoval i v době své služby u královského dvora neboť byl jmenován roku 1480 vykonavatelem její poslední vůle,
- Sir Thomas se připomíná v dokumentech z roku 1455, kde zemřela jeho matka "24 or more", později roku 1460 byl spolu se svým celoživotním přítelem Sirem Rogerem Tockotem jmenován do komise, která měla za úkol zatčení přívrženců vévody z Yorku v několika jižních hrabstvích, bitva u Northamptonu přinesla porážku lancasterijské královské armádě od Yorkistů, v bitvě byl zabit vévoda z Buckinghamu a Thomasův nevlastní otec Sir William Lucy (druhý manžel jeho matky), po slavné bitvě u Towtonu bojoval Sir Thomas roku 1461 u Palm Sunday a lze konstatovat, že teprve zde začíná skuteřná Thomasova dvorská a vojenská kariéra,
- svou dvorskou a vojenskou kariéru zahájil u dvoru krále Edwarda IV., když se roku 1461 stal tzv. Esqiure of the Body (osobní stráž krále), roku 1462 o vánocích se stal královým rytířem a spolu s tím byl jmenován členem královské tajné rady (Privy Councillor), přízeň krále dopomohla Siru Thomasovi k významnému společenskému postavení, stal se hlavním královým mužem v hrabstvích Lincoln, Westmoraland a York, roku 1460 se stal šerifem v lincolnském hrabství, někdy v období 1462-zima 1463 se Sir Thomas oženil s Margaret de Ros, vdovou po Lordu Botreauxovi, nevěsta pocházela z dokonalé lacastriánské rodiny, její nevlastní bratr byl Henry, vévoda ze Somersetu a její starší bratry byl Thomas, 9. Lord Roos,
- v 60-70 letech se zabýval Sir Thomas spory se svými sousedy a protivníky z místní šlechty, roku 1469 bylo královské vojsko poraženo v bitvě u Edgecote Moor a sám král byl zakrátko nato zajat u Olney, pod hrozbou vzpoury musel Warwick zajatého krále propustit, roku 1470 došlo k nové vzpouře a Warwick a Clarence byli donuceni okolnostmi opustit Anglii a uchýlili se do Francie, de vytvořili alianci s královnou Markétou z Anjou, s podporou Francie se vzbouřenci vylodili v Anglii a sesazeného krále Jindřicha VI. opět dosadili na trůn, Edward IV. uprchl do Burgundska, roku 1471 se vylodilo malé Edwardovo vojsko a právě Sir Thomas byl mezi prvními, který se přidal ke svému králi a bojoval pod jeho prapory v bitvách u Barnetu a Tewkwsbury,
- král Edward IV upevnil své postavení na anglickém trůnu a sir Thomas se stal královským Lieutnantem v hrabství Lincoln, během závažných a nebezpečných událostí roku 1483 král Edward IV. podlehl vážné nemoci, po nečekané smrti svého královského příznivce se stal členem dvora krále Richarda III., zde zpočátku aktivně podporoval Richardovu politiku, ale nezapomínal ani na budoucnost a hledal cesty k jindřichovi Tudorovi, hraběti z Richmondu, 1483 byl přijat mezi rytíře řádu Podvazku,
- v roce 1485 se kronikáři nikterak nezmiňují o účasti Sira Thomase v bitvě u Bosworthu, pravdou však je, že krátce po změně režimu byl s novým králem zadobře, po usednutí Jindřicha VII. na trůn byl sir Thomas potvrzen ve své dvorské službě a v dříve zastávaných úřadech,
- Sir Thomas Burgh zemřel 18. března 1496 a byl pohřben vedle své manželky Margaret de Ros v rodinné hrobce v kostele svaté Trojice v Gainsborough.


Heraldika


- rodový erb předků sira Thomase Burgha je známý, blason: štít modrý se třemi hermelínovými liliemi v postavení 2,1. Klenotem byl hermelínový sokol se zlatými rolničkami a vzepjatými křídly a zlatou korunou na krku (J. B. Burke, The General Armory of England, Scotland, Ireland and Wales, London 1884, s. 146),
- erb Sira Thomase Burgha již reflektuje rodové souvislosti jeho předků, blason: štít čtvrcený, 1.-4. pole modré se třemi hermelínovými liliemi v postavení 2,1 (Burgh), 2.-3. pole čtvrcené, a.-d. pole zlaté s modrým lvem s červenou zbrojí a červeným jazykem (Percy), b.-c. pole zlaté se třemi černými kůly (Strabolgi), (Two Tudor Books of Arms blasoned Joseph Foster, The de Warden Library, s. 175), klenotem na kolčí přilbě s černo-modrou točenicí a modrými hermelínem podšitými přikrývadly, je stojící hermelínový sokol se zlatou zbrojí a zlatými rolničkami, na krku má navlečenou zlatou korunu (Excerpta Historica, London 1831, s. 332)
- ve výše popsaném erbu je jednoznačně vyjádřen nárok Sira Thomase na dědictví po rodině Strabolgi, držící titul hrabě z Atholu skrze svého děda pocházejícího z rodu Percy,


- badge užívaná Sirem Thomasem jsou opravdu velmi zajímavá a dokumentují nejen krásu vrcholné heraldiky, ale i schopnost hlubokého symbolismu, prvním odznakem (badge), které se objevuje i na rodových standardách jednotlivých členů rodu Burgh je tzv. "mayn fer", tj. stříbrná gerbralle neboli plátová paže se stříbrnou železnou rukavicí zvanou gauntlet zdobenou zlatými kanelami (žlábky, které povrch plátové zboje nejen esteticky zkrášlovaly, ale i zpevňovaly) zavěšené na šesti zlatých provazech svázaných v uzel mající na koncích dva zlaté střapce (The Retrospective Review and Historical and Antiquarian Magazine, Second Series, Vol. II., London 1828, s. 516),
- druhým badge, které užíval stejnojmenný vnuk Sira Thomas je podivné heraldické monstrum nazývané Boreyne, zobrazuje se jako zvíře mající tělo psa, rohy berana, špičatý jazyk, hřívu a na zádech rybí ploutev, Fenn´s Book of Badges uvádí Boreyne jako badge Sira Thomase Borougha resp. Burgha, 3. (1.) Barona Burgha z Gainsborough, blason: modré Boreyne se zlatými rohy, hřívou, chomáčem chlupů na konci ocasu a rybí ploutví na zádem, drápy a jazyk červené,


- v knize Banners, Standards and Badges, The de Warden Library, 1904, s. 251 je vyobrazena osobní standarda, která je identifikována nápisem "Thomas Bourght de Gaynsbought, Lyngcot", standarda je tvořena svatojiřským křížem ve čtvercovém poli u žerdi, následuje modrý list rozdělený dvěmi stříbrnými kosmými pruhy na tři nestejně široké díly, v prvním dílu standardy je klenot rodového erbu (točenice zlato-modrá), který je diferencován stříbrným turnajským límcem o třech lalocích provázený dvěma "mayn fer", ve druhém dílu standardy je jeden "mayn fer" a v posledním dilu standardy opět jeden "mayn fer", standarda je pravděpodobně obšita modro-stříbrným třepením,


- válečný pokřik: Trustie To The End (důvěryhodný až do konce), a rodové heslo: With God's Help (s boží pomocí),
- stejnojmenný vnuk Sira Thomase byl roku 1529 povýšen na Barona Burgha a přidal k erbu svého otce a děda i štítonoše, dva modré jeleny mající na bocích tři hermelínové lilie pod sebou, heslo With God´s Help (s boží pomocí)