Březen 2016

Řád Podvazku 4

28. března 2016 v 11:09 | Yale |  Rytířské řády

3. Thomas de Beauchamp, 11. hrabě z Warwicku (1348)


Číslem tři mezi zakládajícími rytíři řádu Podvazku byl Thomas de Beauchamp, 11. hrabě z Warwicku. Rodina de Beauchamp pochází z Normandie a do Anglie její předek Hugo de Beauchamp přišel společně s Vilémem Dobyvatelem, který svému bojovému druhovi přidělil statky v hrabství Bedford. Hrabství Warwick získal ve druhé polovině 13. století William de Beauchamp, pán na hradě Emley Castle díky dědictví po své matce, Isabelle de Mauduit, sestře a dědičce Williama 14. hraběte z Warwicku z rodu Mauduit.
Thomas de Beauchamp se narodil 14. února 1314 na hradě Warwick jako syn Guye de Beauchamp, 10. hraběte z Warwicku a jeho manželky Alice de Toeni, sestry a dědičky Roberta, Lorda Toeni of Flamsted. Oženil se s Kateřinou, dcerou Rogera Mortimera z Wigmore, milence matky krále Edwarda III., pod jehož poručnictvím vyrůstal a ve svých 15 letech se ujal svého dědictví. O dva roky později získal zvláštní milostí krále Edwarda do dědičného držení úřad sheriffa v hrabství Worcester a stal se ministrem financí.
Thomas de Beauchamp si dokázal udržet vysoké renomé válečníka, které si vydobyl již jeho otec. Stal se významným velitelem Edwardových vojsk, roku 1337 se stal kapitánem armády táhnoucí proti Skotům. Roku 1342 byl v družině Jindřicha z Lancasteru, která táhla do Skotska na podporu pretendenta skotského trůnu.
V následujícím roce byl jmenován maršálem Anglie a tento úřad držel až do své smrti. Traduje se historka, že Thomas de Beauchamp roku 1344 při tažení krále Edwarda do Francie přistál v La Hogue, kde Thomas vystoupil na břeh spolu s jedním společníkem a šesti lukostřelci jako předvoj anglického krále. Na břehu napadli skupinu asi sta obránců, ze kterých šedesát zabili a ostatní obrátili na útěk, tak umožnili králi vylodit se ve Francii.



Bitva u Kresčaku, vyobrazení z kroniky Jeana Froissarta, kapitola CXXIX.



V bitvě u Kresčaku byl v čele předvoje armádní skupiny Černého prince. Roku 1347 velel obléhacím vojskům u města Calais. V bitvě u Poitiers osobně zajal Viléma de Melleun, arcibiskupa ze Sens a jako výkupné obdržel na tehdejší dobu závratnou částku 8.000 marek.
V době kdy navštívil západní Evropu kyperský a jerusalémský král Petr de Lusignan (Petr de Lusignan, král kyperský a jerusalémský, kromě jednání v západní Evropě s čerstvě zvoleným papežem Urbanem V. a téměř se všemi významnými panovníky, navštívil roku 1363 též Prahu a účastnil se již čtvrtého sňatku císaře Karla s Alžbětou (Eliškou) Pomořanskou v Krakově. Jeho iniciativa přimět císaře k účasti na křížové výpravě neuspěla.), žádající západní křesťanské panovníky o účast na křížové výpravě, navštívil Černého prince v Angoulému, kde se právě chystaly skvělé rytířské turnaje a slavnosti na počest právě narozeného princova syna, přijal Thomas de Beauchamp, hrabě z Warwicku účast na zamýšlené výpravě. Roku 1362 se Thomas de Beauchamp účastnil křížové výpravy na Litvu, ze které přivezl do Londýna syna litevského velkoknížete a při křtu mu dal své jméno.
Thomas de Beauchamp, jeden z nejvýznamnějších anglických šlechtic zemřel 13. listopadu 1369 na mor v Calais. Se svou manželkou měl celkem 7 synů a 9 dcer a celá jeho rodina významným způsobem následujících sto let ovlivňovala dějiny Anglie.


Thomas de Beauchamp, Earl of Warwick jako rytíř řádu Podvazku, namalovaný cca 1440-50 v Bruges Garter Book.

Heraldika:

Erb rodiny de Beauchamp se poprvé objevuje ve třináctém století v jednoduché formě červeného štítu se zlatým břevnem. Počátkem třináctého století se rodina rozdělila do několika větví. Nejstarší rodová linie, hrabata z Warwicku v osobě děda Thomase de Beauchamp, Williama, přijala do svého štítu šest zlatým křížkových křížů.




Guy, 10. hrabě z Warwicku, roku 1301 přivěsil pečeť na dopis anglických hrabat a baronů papeži Bonifáci VIII., ve kterém odmítli jeho snahu chránit politickou nezávislost Skotska. Hrabě k dopisu přivěsil svou pečeť na jejímž aversu je vidět cválající jezdec se štítem a mečem, na reversu je štítek se sníženou hermelínovou krokví položenou na zlato-modré šachovnici. Štítek provází vpravo a vlevo dva angličtí leopardi. Tento štítek dával věřejně najevo, že držitel zobrazené pečeti je dědic a právní nástupce prvních držitelů hradu a hrabství Warwick, rodu Newburgh. (Prvním držitelem hradu a hrabětem z Warwicku byl Jindřich de Newburgh, pojmenovaný po hradu v Normandii, mladší syn Rogera de Bellomont, hraběte z Mellentu, který přišel do Anglie společně s normandskými vojsky Viléma Dobyvatele.)





V kostele Elsing Church v Norfolku však vidíme vyobrazeného Thomase, 11. hraběte z Warwicku v brnění, mající oblečen jupon v barvách rodu, červené pole ze zlatým břevnem provázeným vždy třemi zlatými křížkovými kříži nahoře a dole, v ruce držící svatojiřskou vlajku. V kostele Panny Marie ve Warwicku se dodnes nachází mosazná náhrobní deskajeho stejnojmenného syna Thomase, 12. hraběte z Warwicku, rovněž rytíře řádu Podvazku, opět s nerozšířeným znakem. (Pro Anglii jsou zvláště typické mosazné náhrobní desky (Brasses), na nichž jsou vyryté postavy, náboženské výjevy nebo znaky. Bývaly zasazovány do náhrobních desek z černého mramoru. Poprvé se objevily na konci 13. století a jejich obliba se udrželo až do konce století patnáctého.)
Mladší bratr Thomase John de Beauchamp užíval stejný erb jako jeho bratr, ale pro vzájemné odlišení vložil doprostřed zlatého břevna malou černou pětihrotou hvězdičku. Jako klenot byl užíván na červeně korunované přilbě stříbrný krk labutě s červeným pyskem. Labutí krk svým peřím přímo přecházel na přikrývadla, která byla červeně podšita.



Rodinný odznak (badge) je vidět na již výše zmíněné náhrobní desce v kostele Panny Marie ve Warwicku, kde Thomas de Beauchamp má na malých kruhových destičkách na loktech stříbrné ostrve v červeném kruhu a i pochva jeho meče je ozdobena ostrvemi.


4. Jean III. de Grailly (1348)

Dalším rytířem, v pořadí čtvrtým, který je uváděn v seznamech zakládajících rytířů řádu byl z pohledu dnešního člověka "cizinec", Gaskoněc, Jean de Grailly. Uvědomíme-li si, že ve 14. století byl anglický panovník vládcem též na kontinentě a vlastnil nezanedbatelná území v rámci francouzského království a v této roli vystupoval jako leník francouzského krále, Jean de Grailly pak jakožto leník anglického krále, pána Gaskoňska, cizincem v našem smyslu slova není. Dále je třeba poznamenat, že rytířské řády a společnosti zakládané ve 14. století byly organizace nadnárodní, i když jejich smyslem bylo posílit politické a vojenské postavení panovníka, který jmenovaný řád či rytířskou společnost založil.
Je zajímavé, že Jean de Grailly je Froissartem v jeho Kronikách důsledně nazýván titulem "Captall de Buche" , což bývá překládáno jako hejtman z Buchu, pevnosti stojící na mysu vzdáleném 14 mil od Bordeaux.

Jean III. de Grailly, Captal de Buch (*? +7. září 1376, Paříž) byl synem Jeana II. de Grailly, Captala de Buch a Vicomta de Benauges spolu s Blanche de Foix. Byl bratrancem hrabat de Foix. Jean Froissart ve svých Kronikách jej chválí jako ideál rytířství.
Poté co se Jean de Grailly přidal na anglickou stranu tzv. Stoleté války, byl jmenován králem Edwardem III. hrabětem z Biggore a stal se také jedním ze zakládajících členů řádu Podvazku v roce 1348. Účastnil se bitvy u Poitiers jako velitel jezdectva Černého prince a dá se konstatoval, že jeho bojová aktivita byla rozhodující pro konečný úspěch Angličanů. Jean de Grailly, Captal de Buch vedl své jezdce proti Francouzům a jeho útok vyústil v zajetí krále Francie Jana II. a mnoha jeho šlechticů. Jan II. Francouzský byl po bitvě Černým princem převezen do Londýna a zde držen jako rukojmí.



Bitva u Poitiers, vyobrazení z kroniky Jeana Froissarta.



V roce 1364 Jean de Grailly, Captal de Buch velel vojsku krále Karla II. Navarrského v Normandii, kde byl poražen a zajat Bertrandem du Guesclin v bitvě u Cocherel. Po svém propuštění se následující rok přidal k francouzské straně a za své zběhnutí byl francouzským králem Karlem V. odměněn panstvím Nemours. Nicméně, de Grailly brzy obnovil svou loajalitu vůči Angličanům a v roce 1367 odešel bojovat do Španělska, kde se spolu s Černým princem účastnil bitvy u Nájery. Zde se opět střetl s vojskem, které vedl Bertrand du Guesclin, ale tentokrát byl du Guesclin ten, který padl do zajetí a Captal de Buch dostal vězně na starost. Jean de Grailly byl odměněn za své služby ve prospěch anglické koruny tím, že získal v roce 1371 úřad konstábla Aquitanie.
Roku 1372 opět bojoval v řadách Angličanů, velel anglickým silám, které čelily Francouzům při jejich útoku na pevnost a přístav v La Rochelle. Při pokusu o obléhání Soubise byly jeho vojáci překvapeni francouzským vojskem, kterému velel OwainLawgoch, velšský žoldnéř ve francouzských službách. Captal de Buch a sir Thomas Percy, seneschal of Poitou, byli zajati. Jean de Grailly,Captal de Buch strávil zbytek života jako vězeň ve věži pařížského Templu, neboť král Karel V. byl přesvědčen, že vydání vězně Angličanům za výkupné představuje příliš velké bezpečnostní riziko pro Francii.
Vzhledem k tomu, že Jean III. de Grailly ze svého sňatku s Rose d´Albret nezanechal žádného legitimního dědice, jeho strýc, Archambaud, hraběte z Foix a Bigorre zdědil majetek a titul Captal de Buch, který později předal svým potomkům, hrabatům z Foix. Dědicové Jeana de Grailly v osobě vnuka Archambauda de Grailly sňatkem s Isabellou de Foix získali hrabství Foix a Béarn, mladší větev rodu později držela titul hrabat de Candalle. Z této mladší rodové větve pocházela Anna, manželka českého krále Vladislava Jagellonského.




Jean III. de Grailly, Captal de Buch jako rytíř řádu Podvazku, namalovaný cca 1440-50 v Bruges Garter Book.



Heraldika:

Rodinný erb de Grailly je vcelku velmi známý, skládal se ze zlatého štítu s černým heroldským křížem a na něm celkem pět stříbrných hřebenatek.




Jako klenot se užíval černý mužský krk s oslíma ušima tzv. hlava krále Midase, přikrývadla byla černo-zlatá. Erbovní destička (Garter Stall plate) pod jménem Captall de Buche je v řádové kapli umístěna třetí v pořadí na straně panovníka.



Erb rodiny de Grailly je krásnou ukázkou jak se projevily křížové výpravy v západoevropské rodové heraldice. Kříž znamená účast na křížové výpravě a hřebenatky jsou mariánským symbolem. Panna Maria byla ve velké úctě všech rytířských rytířských řádů ve Svaté zemi a zároveň označují svatého Jakuba Většího, patrona poutníků.



5. Ralph de Stafford, 1. hrabě ze Staffordu (1348)

Pátým v pořadí mezi zakládajícími rytíři řádu Podvazku je další významný představitel anglických baronů Ralph, hrabě ze Staffordu. Jméno de Stafford se poprvé v Anglii objevilo v osobě mladšího bratra Ralfa de Toeni, spolubojovníka Viléma Dobyvatele, Roberta. Rodina de Toeni byla původem z Normandie. Na základě úřadu guvernéra staffordského hradu přijal Robert jméno hradu jako svůj přídomek. Milicent de Stafford, sestra a dědička posledního mužského potomka rodu se počátkem vlády krále Richarda I. provdala za pána ze starobylé staffordské rodiny Herveye Bagota. Jejich syn Hervey zdědil nejen majetek po své matce, ale i jméno jejího rodu a stal se zakladatelem všech dnešních Staffordů. Jeho vnuk Edmund byl za vlády Edwarda I. na přelomu 13. a 14. století přijat do Parlamentu jako Baron Stafford.

Ralph de Stafford, jako 2. Baron zasedal v Parlamentu od 14. 1. 1337 do 25. 11. 1350. Narodil se 24. září 1301 Edmundu de Stafford, 1. baronu Staffordovi a jeho manželce Margaret Bassett, dceři Ralpha, 1. Lorda Bassetta of Drayton a Joan de Grey. Plnoletosti dosáhl ještě za vlády Edwarda II. a při této příležitosti složil slib věrnosti a převzal otcovské statky do vlastní správy. Krátce poté následovaly obvyklé obřady spojené s pasováním na rytíře, očistná lázeň, nový oděv ...
Jako bojovník se poprvé válečné výpravy účastnil v armádě Edwarda III. proti Skotsku. Je velmi pravděpodobné, že se osvědčil, protože krátce nato se přeplavil do Bretaně a později spolu s hrabětem z Lancasteru válčil v Gaskoňsku, kde v bitvě u Bergeracu velel skupině vojsk útočících na město od moře. Díky úspěchům na válečných polích byl jmenován roku 1345 seneschalem Akvitánie.
V nejslavnější bitvě své doby, u Kresčaku, byl v předvoji jednotek Černého prince a po vítězství byl spolu s Reginaldem Cobhamem pověřen sepsáním všech padlých. 5. března 1349 byl za významný podíl na vojenských úspěších anglických vojsk ve Francii jmenován hrabětem ze Staffordu a zástupcem krále (captain-general) v Akvitánii.
Oženil se Margaret de Audley, jedinou dcerou a dědičkou Huga, Barona Audleye, dědice hrabství Gloucester. Díku tomuto sňatku získal značné jmění a baronie Audley přešla na rodinu Stafford. Z manželství zůstalo celkem šest dětí, 2 synové a 5 dcer. Zemřel na hradě Tonbridge v Kentu 31. srpna 1372. Dědicem se stal druhorozený syn Hugo, rovněž rytíř řádu Podvazku a předek vévodů z Buckinghamu, kteří významným způsobem zasahovali v 15. století do politické situace v Anglii.


Ralph de Stafford, 1st Earl of Stafford jako rytíř řádu Podvazku, namalovaný cca 1440-50 v Bruges Garter Book.

Heraldika:

Erbem rodiny Stafford je zlatý štít s červenou sníženou krokví. Tento štít je např. vidět na pečeti, kterou přivěsil Edmund de Stafford na dopis anglických baronů papeži roku 1301, nebo v kostele Elsing Church v Norfolku, kde je vidět Ralph de Stafford v plné zbroji s rodovým štítem u boku. Klenotem byl stříbrný krk labutě s červeným pyskem mezi stříbrnými křídly, krydla byla červená podšitá hermelínem.


Erb rodiny de Stafford


Nejslavnějším odznakem (badge), který rodina Stafford užívala je tzv. staffordský uzel. Kromě tohoto uzle byly v různým dobách užívány i jiné odznaky, např. vzlétající labuť s korunou na krku, ke které je přivěšen zlatý řetěz obtáčející labutí tělo. Rodinné barvy byly červená a bílá, nebo u mladších větví černá a červená.



staffordský uzel