Řád Podvazku 2

19. ledna 2016 v 19:38 | Yale |  Rytířské řády

Edward III.

Prvním řádovým suverénem se stal Edward III. z rodu Plantagenetů. Narodil se 13. listopadu 1312 ve Windsoru, byl prohlášen králem 25. ledna 1327 a korunován 1. února 1328. Z politických a vojenských důvodů musel v roce 1328 uznat samostatnost Skotska. 24. ledna 1329 se oženil s Filipou Holandskou (+15. 8. 1369 a je pohřbena ve Westminsterském opatství), dcerou Viléma hraběte holandského a henegavského.
V roce 1340 vznesl nároky na francouský trůn a začal se titulovat "Dei Gratia, Rex Angliae et Franciae et Dominus Hiberniae", svůj nárok podpořil uzurpací francouzského znaku, který vložil do prvního a čtvrtého pole svého královského štítu.




Důsledek těchto politických kroků je dnes znám pod názvem "Stoletá válka". Roku 1346 zvítězil v bitvě u Kresčaku a v roce 1360 získal mírem v Brétigny do svého držení město Calais, Gaskoňsko, Guienne a oblast Poitou. Oplátkou se zřekl titulu krále Francie. O devět let později byla ze strany Francie válka obnovena a Edward opět přijal titul francouzského krále.
Filipa dala Edwardovi celkem 12 dětí, z toho sedm synů a pět dcer. Z nich tři zemřely jako kojenci nebo v dětství a druhá dcera Joan se stala obětí "černé smrti" v Bordeaux roku 1348, na cestě ke svému ženichovi, nejstaršímu synu krále Petra Kastilského. Nejstarší dcera Isabella se provdala za francouzské válečné rukojmí, Enguerranda de Coucy. Ženich byl povýšen na hraběte z Bedfordu a přijat za rytíře řádu Podvazku, ale manželství skončilo neúspěšně a de Coucy se brzy vrátil do Francie. Přesto se z manželství narodily dvě dcery, Marie de Coucy, která se provdala za Roberta de Barr a Filipa, pojmenovaná po babičce, se provdala za významnou postavu dvoru krále Richarda II. Anglického, Roberta de Vere, hraběte z Oxfordu a vévodu Irského, rovněž rytíře řádu Podvazku.
Král se snažil podporovat svou francouzskou politiku i sňatky některých svých dětí, další z dcer Marie se provdala na kontinent za vévodu Jana IV. z Bretaně, ale jejich manželství skončilo bez dětí neboť Marie zemřela velmi záhy. Poslední z dcer Margaret se provdala za otcova generála Johna Hastingse, hraběte z Pembroke, ale i ona neměla děti a zemřela poměrně mladá.
Edward si přál mít ze svých synů velké územní magnáty, kteří by se stali zárukou pevnosti trůnu.To bylo velmi riskantní rozhodnutí a do budoucna tím Edward připravil pro své nástupce vážné problémy. Nejstarším synem byl Edward, zvaný Černý princ, jako následník trůnu mohl být vyloučen z podílu na požitcích plynoucích z královských majetků. Aby měl vlastní příjmy, byl ve věku tří let povýšen na hraběte z Chesteru a později na hraběte z Cornwallu (od roku 1337 bylo hrabství pozvednuto na vévodství) a nakonec následovalo knížectví Wales. Otcovy dynastické plány se svým nejstarším synem se však míjely účinkem. Princ zůstával až do 30 roku svého věku neženat až se zamiloval do Joan, nedávno ovdovělé hraběnky ze Salisbury.
Joan, dcera hraběte z Kentu, byla největší krasavicí své doby. Z manželství vzešel syn Richard, pozdější král Richard II. manžel princezny Anny České. Druhý Edwardův přeživší syn se jmenoval Lionel, vévoda z Clarence a otec mu našel dvě velmi bohaté nevěsty. První Alžběta, byla jediným dítětem a dědicem Williama de Burgh, hraběte z Ulsteru a skrze ni se stal Lionel předním irským statkářem, kontrolujícím dědictví po rodině de Clare v Ulsteru a Connaughtu. Tento politický tah byl přesně tím co Edwardovi pomáhalo udržet vládu v Irsku. Protože sám nebyl schopen podepřít svou vládu vlastní přítomností na irské půdě, stal se jeho syn tímto aktem irským vícekrálem. Po Alžbětině smrti, se Lionel oženil s Violantou Visconti, dědičkou vůdčí milánské rodiny. Její otec byl ochoten zaplatit 2 miliony zlatých florinů, spolu s hrady a městy Piemontu za výsady, které očekával od Edwarda III., pokud by se stal římským císařem. Lionel zemřel krátce po svém druhém sňatku, ale otec měl již naplánován osud jeho dítěte, Filipa uzavřela sňatek s Mortimerem, hrabětem z March, synem milence své matky, čímž si zavázal významnou část baronské moci ve prospěch koruny.
Čtvrtý syn John, narozený v Ghentu roku 1340 se oženil na otcův popud s Blanche, mladší z dcer a dědiček Jindřicha vévody z Lancasteru a stal se tak případným dědicem po obou svých tchánech i švagrové. Když mladá Blanche zemřela, stal se John z Ghentu (také Gauntu) držitelem největší skupiny území v Anglii vedle koruny - vévodství Lancaster a hrabství Leicester, Lincoln a Derby. Následně se John oženil s Constancií, spoludědičkou Petra Kastilského a Leonského, čímž se stal nejbohatším mužem v zemi a zároveň i mezinárodně známou osobou. Jeho mladší bratr Edmund z Langley, pátý Edwardův syn se oženil se setrou princezny Constancie, čímž posílil postavení Anglie na španělském poloostrově a nejmladší z bratří Thomas z Woodstocku se rovněž na otcův příkaz bohatě oženil. Vzal si dědičku rodu Bohunů, hrabat z Herefordu, Essexu a Northamptonu.
Z tohoto, možná suchého výčtu sňatků jednotlivých členů Edwardovy rodiny je vidět promyšlený plán krále jak ovládnout co nejvíce majetku a tak upevnit vládu rodu. Jak později bude řečeno tato sňatková politika uvedla Anglii do zmatku tzv. Války růží a takřka k naprosté likvidaci vysoké šlechty ke konci 15. století.

Heraldika

Prvním suverénem řádu se stal v roce 1348, jak již bylo řečeno, král Edward III. Anglický. Vznik erbu anglických králů se datuje do doby vlády Richarda I Plantageneta. Nicméně heroldi 13. století přidělili heraldické znaky i anglickým králům, kteří žili v předheraldických dobách. Tyto znaky se staly později atributy stejně jako v Čechách se plamenná orlice stala symbolem sv. Václava. Např. znak tří zlatých korun v modrém poli je znak, který byl přiřčen, jak již bylo řečeno králi Artušovi, ale i naprosto jednoznačně identifikuje sv. Edmunda, vládce Východní Anglie. Je tedy naprosto nezpochybnitelné, že jedním ze čtyř vladařů se štítem tři korun na Karlštejně bude právě sv. Edmund a zbývající dva mohou pocházet z Edmundova rodu.
Jiný znak, který se stal rovněž nezpochybnitelným rozpoznávacím znamením je znak sv. Edwarda Vyznavače, v modrém štítě liliový kříž provázený pěti merletami vše zlaté. Tento erb byl středověkými heroldy přičítán rodu králů z Wessexu. Poprvé se objevil v jistém rukopisu ze 13. století.




Je velmi pravděpodobné a několik indicií tomu nasvědčuje, že angličtí normanští panovníci užívali lva jako své královské znamení či odznak dlouho před tím, než se objevili obecně známí tři angličtí leopardi. Je znám obraz Geoffreye z Anjou, zetě Jindřicha I., kterak drží před sebou dlouhý románský štít se zlatými lvi ve skoku. Potomci Jinřichových nelegitimních synů užívali ve svých štítech rovněž lvy.


Vnuk Geoffreye z Anjou, William Longespee nesl stejný erb jako jeho děd.
Tento erb bývá považován jako jeden z prvních projevů heraldiky.


Syn Jindřicha II., Jan nesl na svém štítě dva kráčející leopardy, jeho starší bratr Richard I. zpočátku jen jediného lva a nelegitimní syn William Longespée dokonce lvů šest. Nejstarší z Jindřichových synů Jindřich používal podle erbovní role Matthewa Parise štít červeno-černě polcený se třemi zlatými leopardy pod sebou. Pozdější znak Normandie červený štít se dvěmi zlatými leopardy pod sebou byl odvozem právě ze znaků anglických normanských králů (Výjimkou je odznak krále Štěpána z Blois, který je kladen na štít a popisuje se jako červený štít se třemi kentaury pod sebou.).
Na prvé velké pečeti krále Richarda I. později zvaného Lví srdce je jednoznačně vidět lev ve skoku otočený vlevo na pravé viditelné polovině jeho zakulaceného štítu. Je tak pravděpodobné, že na levé straně štítu je obdobný lev otočený opačně.


Pečeť Richrda I. Anglického z roku 1195.


V roce 1198, a snad o nedlouho dříve, se poprvé objevuje štít se třemi leopardy, tak jak ho užívali všichni pozdější Plantagenetovští králové. Do roku 1340 angličtí panovníci nosili štít se třemi leopardy, kdy Edward III. jednostranně rozhojnil svůj znak tím, že přijal do prvního a čtvrtého štítového pole francouzský znak, v modrý štít posetý zlatými liliemi. Již z umístění na nejčestnějším místě je vidět snaha dát najevo sílu nároku na francouzský trůn. Klenot tvořil anglický leopard zlatě korunovaný stojící na červené čapce podšité hermelínem zv. chapeau. Přikrývadla byla používána červená podšitá hermelínem. Kromě toho lze vidět, i když poměrně zřídka, druhý klenot orla.


Edward III. jako suverén řádu Podvazku, namalovaný cca 1430-40 v Bruges Garter Book.


Kromě erbu lze spatřit ještě tzv. odznaky (badge), které Edward III. během svého života užíval. Snad nejdůležitější bylo slunce vycházející za oblakem, dále pařez vytržený ze země, který symbolizoval panství Woodstock, kde se narodil následník trůnu Edward, zv. Černý princ. Dalšími odznaky byly sokol, gryf, pštrosí pero, lilie, meč, nebo meč vztyčený na chapeau na jehož ostří jsou navlečeny tři koruny (opět připomínka králových saských předků) a divoký kanec.
Edward III. též používal několik osobních standard, např. standarda, která má u žerdě znak sv. Jiří velký asi 1/7 délky standardy. Její vlající část je dělena na světle fialovou a červenou se dvěmi bílými páskami s nápisem Dieu et mon droit. V první třetině je vidět anglický zlatě korunovaný leopard provázený vycházejícím sluncem z oblaku a zlatou korunou, ve druhé třetině se opakuje v horní části koruna a v dolní vycházející slunce z oblaku a v poslední třetině se střídají vždy dvě koruny a dvě vycházející slunce z oblaku.

Vážení čtenáři, dovoluji si Vás upozornit, že připravuji další pokračování povídání o Řádu Podvazku. Pracuji na venkově a někdy používám pro zpříjemnění prostředí a zahřátí, zvláště v poslední době, kdy zima udeřila naplno, přenosné plynové topení. Je snadno ovladatelné, má piezozapalování a používá butanové kartuše s ventilem KP02002 - 227 g plynu. Zhruba na tři hodiny vytvoří naprosto příjemné pracovní prostředí. Pokud máte o topení zájem, já jsem jej koupil na adrese http://www.plynovy-varic.cz/?9,cz_plynove-topeni
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama