Leden 2016

Řád Podvazku 3

27. ledna 2016 v 10:59 | Yale |  Rytířské řády

1. Edward z Woodstocku, kníže z Walesu (1348)

Prvním ze zakládajících rytířů řádu Podvazku byl králům nejstarší syn a následník trůnu Edward z Woodstocku, kníže z Walesu. Edward se narodil 15. června 1330 v královském paláci Woodstock, hrabství Oxford, podle kterého dostal přídomek "z Woodstocku", jako nejstarší syn krále Edwarda III. a jeho manželky Filipy.
Jeho slavná přezdívka "The Black Prince" Černý princ resp. kníže vznikla pravděpodobně 200 let po jeho smrti, snad jako připomínka jeho tzv. erbu užívaného v době míru, blason: štít černý se třemi stříbrnými pery. Ve Francii byl "Prins Noire" ztělesněním strachu a nenávisti k Anglii, která Francouze tak dlouho ponižovala, v Anglii však znamená vzor rytířkosti a symbolizoval vše nejjasnější a nejušlechtilejší ve století válek a moru.





Ke vzniku tohoto odznaku se vztahuje pověst o sejmutém klenotu padlého krále Jana po bitvě u Kresčaku. Dnes je jisté, že rod Plantagenetů užíval peří jako své odznaky již dávno před slavnou bitvou i tak je možné, že si Černý princ přece jen z bitvy přinesl své heslo, které používají knížata z Walesu dodnes, znějící se staré angličtině IC DIEN, já sloužím, což může rovněž znít podle apoštolů "... dědic, jež jest dítětem, nic se neliší od sluhy". Princi bylo v době bitvy pouhých 16 let a je možné, že král Jan mohl mít v bitvě na své přilbě peří, ale je známo, že na všech pečetích užíval klenotu černých orlích křídel posetých zlatými srdíčky, rovněž je možné, že heslo ICH DIEN mohl mít vyšito na postroji svého koně.

Jak již bylo řečeno Edward byl již ani ne ve třech letech jmenován hrabětem z Chesteru a později hrabětem z Cornwallu, od roku 1337 pak vévodou z Cornwallu. V červenci roku 1338 dostal titul "ochránce" Anglie a 12. května 1343 byl jmenován knížetem z Walesu, ačkoliv jak se zdá sám Wales nikdy nenavštívil. Jménem svého otce vedl anglická vojska do bojů ve Francii a Španělsku. Již v šestnácti letech velel jedné z armád v bitvě u Kresčaku.
V roce 1356 zajal v bitvě u Poitiers nešťastného francouzského krále Jana Dobrého, roku 1362 dostal v léno Gaskoňsko a Guienne a byl jmenován knížetem z Akvitánie. V roce 1366 se na dvůr Černého prince v Bordeaux uchýlil do exilu kastilský král Petr Ukrutný (zv. též Právoplatný, šp. Pedro I. el Cruel) a s pomocí anglických vojsk byl dosazen zpět na trůn Kastilie, Leonu a Galicie.
Na základě stížností svých poddaných byl princ Edward předvolán jako vazal francouzským králem Karlem V. před soud do Paříže. Roku 1369 byly v Akvitánii obnoveny těžké boje, které zastihly Anglii i prince v naprostém vyčerpání. V roce 1371 byl již tak vážně nemocen, že se musel vrátit do Anglie, kde kolem vánoc roku 1375 na své francouzské tituly abdikoval o 8. června 1376 zemřel ve Westminsterském paláci. Zanechal po sobě desetiletého syna, budoucího krále Richarda II.


Edward, the Black Prince, kníže z Walesu jako rytíř řádu Podvazku, namalovaný cca 1440-50 v Bruges Garter Book.


Heraldika:

Edwardův štít byl stejný jako otcův, byl však rytířsky diferencován tak, že položil přes svůj štít stříbrný turnajský límec o třech lalocích. Toto znamení se později vžilo jako symbol všech následujících následníků trůnu majících titul knížat z Walesu. Klenot Černého prince se uchoval v katedrále v Canterbury a je v drobnostech odlišný od otcova. Zlatý korunovaný lev mající kolem krku zavěšený stříbrný turnajský límec, stojí na všech čtyřech tlapách na červeném chapeau s hermelínovým okrajem a dívá se kupředu, nelze ho tedy popisovat jako leoparda. Přikrýdla byla rovněž červená, ale s vyšitými zlatými růžemi, podšitá hermelínem.


Edward z Woodstocku, známý jako Černý princ, kresba Dan Escott.



Oblíbené badge Černého prince bylo pštrosí pero s napíchnutým svitkem, tak jak je vidět na mnoha princových pečetím nebo v trojitém provedení na tzv. štítu pro mír z Edwardovy tumby v Canterburské katedrále.


Pečeť Edwarda z Woodstocku, Černého prince, s pštrosími pery.


2. Jindřich vévoda z Lancasteru (1348)


Druhým v pořadí mezi zakládajícími rytíři byl Jindřich, vévoda z Lancasteru. Lancasterové byli mladší větví královské rodiny a pocházeli od Edmunda hraběte z Lancasteru, bratra krále Edwarda I. Jindřich byl podle místa svého narození nazýván Jindřich z Grosmontu.
Stal se zakladatelem anglické námořní moci a zvítězil nad Francouzi v bitvách u Sluys a Winchelsea. Později válčil ve Skotsku, Gaskoňsku i Normandii. Velmi vydatně se spolupodílel na anglických bojích, hlavně zpočátku tzv. Stoleté války. Roku 1337 byl jmenován hrabětem z Derby a roku 1345 nastoupil vládu po svém otci v hrabstvích Lancaster a Leicester. Roku 1351 bylo hrabství Lancaster povýšeno na vévodství a ještě před tím roku 1349 získal hrabství Lincoln. Na dvoře krále Edwarda III. zastával úřad nejvyššího hofmistra Anglie. Zemřel v Leicesteru 13. 3. 1361 a z manželství s Isabellou z Beaumontu zanechal pouze dvě dcery. Starší Maud se provdala za Viléma V. hraběte Holandského, syna římského císaře Ludvíka Němce a druhá dcera Blanche se provdala za syna krále Edwarda III., Johna z Ghentu, který po smrti svého tchána zdědil titul vévody z Lancasteru.



Henry of Grosmont, vévoda z Lancasteru jako rytíř řádu Podvazku, namalovaný cca 1440-50 v Bruges Garter Book.



Znak této mladší větve vychází z původního královského znaku diferencovaného brisurami. Zakladatel linie hrabat z Lancasteru, později vévodů, Edmund, druhý syn krále Jindřicha III. Anglického užíval v le-tech 1273-1290 pečeť, na které jsou zobrazeny tři lví těla splývající uprostřed pečetního pole v jedinou hlavu zobrazenou an face.

Heraldika:

Erby příslušníků této mladší větve vychází z původního královského znaku diferencovaného heraldickými brisurami. Zakladatel linie hrabat z Lancasteru, později vévodů, Edmund, druhý syn krále Jindřicha III. Anglického užíval v letech 1273-1290 pečeť, na které jsou zobrazeny tři lví těla splývající uprostřed pečetního pole v jedinou hlavu zobrazenou čelně hledící (an face).



Pečeť Edmunda zv. Crouchback, druhého syna krále Jindřicha III. Anglického.

Kromě této prazvláštní, v Čechách nevídané figury (angl. Lion Tricorporate), která zcela jasně vychází ze znaku jeho otce, nosil královský štít se třemi anglickými leopardy diferencovaný modrým čtyřlaločným turnajským límcem se zlatými francouzskými liliemi na paměť svého sňatku s Blanche z Artois.
Takto koncipovaný štít nakonec převzal i Jindřich z Grosmontu po svém nástupu vlády nad hrabstvím. Turnajský límec se stal trojlaločným a počet lilií se omezil na celkem devět. Klenotem byl stříbrný drak stojící na přilbici bez točenice nebo koruny. Přikrývadla užíval červená podšitá hermelínem jako ostatní členové královské rodiny.



Rodinný erb Jindřicha z Grosmontu, vévody z Lancasteru.


V kostele Elsing Church v Norfolku však lze spatřit postavu zobrazující Jindřicha, vévodu z Lancasteru jak nese svou přilbici se stejným klenotem jako měl král. Rodové barvy Lancasterů byly stříbrná a modrá a jako badge Jindřich užíval zlatě korunovanou červenou růži. Erbovní destička (Garter Stall plate) Jindřicha z Lancasteru byla hned vedle suveréna.
Vážení čtenáři, jsme na konci dalšího pokračování našeho seriálu o zakládajících rytířích Řádu podvazku. Pro zájemce heraldiky a genealogie připravujeme další pokračování, ve kterých budou zobrazeny mnohé další heraldické symboly a popisy erbů. Jak jsem se již minule zmínil, pracuji na venkově a poslední změny počasí jsou náročné na úklid domácnosti. Pořídil jsem si rotační mop se ždímacím mechanizmem. Je snadno ovladatelný, odstřeďuje, ždímá i máchá. V balení se dodává s teleskopiskou tyčí a dvěma žinilkovými kotouči na vytírání podlahy. Kotouče stačí vyprat v čisté vodě bez přísad saponátů, máte-li zájem, já jsem jej koupil na adrese http://www.mop-rotacni.cz/?11,cz_rotacni-mop-profi-easy-mop-bez-pedalu

Řád Podvazku 2

19. ledna 2016 v 19:38 | Yale |  Rytířské řády

Edward III.

Prvním řádovým suverénem se stal Edward III. z rodu Plantagenetů. Narodil se 13. listopadu 1312 ve Windsoru, byl prohlášen králem 25. ledna 1327 a korunován 1. února 1328. Z politických a vojenských důvodů musel v roce 1328 uznat samostatnost Skotska. 24. ledna 1329 se oženil s Filipou Holandskou (+15. 8. 1369 a je pohřbena ve Westminsterském opatství), dcerou Viléma hraběte holandského a henegavského.
V roce 1340 vznesl nároky na francouský trůn a začal se titulovat "Dei Gratia, Rex Angliae et Franciae et Dominus Hiberniae", svůj nárok podpořil uzurpací francouzského znaku, který vložil do prvního a čtvrtého pole svého královského štítu.




Důsledek těchto politických kroků je dnes znám pod názvem "Stoletá válka". Roku 1346 zvítězil v bitvě u Kresčaku a v roce 1360 získal mírem v Brétigny do svého držení město Calais, Gaskoňsko, Guienne a oblast Poitou. Oplátkou se zřekl titulu krále Francie. O devět let později byla ze strany Francie válka obnovena a Edward opět přijal titul francouzského krále.
Filipa dala Edwardovi celkem 12 dětí, z toho sedm synů a pět dcer. Z nich tři zemřely jako kojenci nebo v dětství a druhá dcera Joan se stala obětí "černé smrti" v Bordeaux roku 1348, na cestě ke svému ženichovi, nejstaršímu synu krále Petra Kastilského. Nejstarší dcera Isabella se provdala za francouzské válečné rukojmí, Enguerranda de Coucy. Ženich byl povýšen na hraběte z Bedfordu a přijat za rytíře řádu Podvazku, ale manželství skončilo neúspěšně a de Coucy se brzy vrátil do Francie. Přesto se z manželství narodily dvě dcery, Marie de Coucy, která se provdala za Roberta de Barr a Filipa, pojmenovaná po babičce, se provdala za významnou postavu dvoru krále Richarda II. Anglického, Roberta de Vere, hraběte z Oxfordu a vévodu Irského, rovněž rytíře řádu Podvazku.
Král se snažil podporovat svou francouzskou politiku i sňatky některých svých dětí, další z dcer Marie se provdala na kontinent za vévodu Jana IV. z Bretaně, ale jejich manželství skončilo bez dětí neboť Marie zemřela velmi záhy. Poslední z dcer Margaret se provdala za otcova generála Johna Hastingse, hraběte z Pembroke, ale i ona neměla děti a zemřela poměrně mladá.
Edward si přál mít ze svých synů velké územní magnáty, kteří by se stali zárukou pevnosti trůnu.To bylo velmi riskantní rozhodnutí a do budoucna tím Edward připravil pro své nástupce vážné problémy. Nejstarším synem byl Edward, zvaný Černý princ, jako následník trůnu mohl být vyloučen z podílu na požitcích plynoucích z královských majetků. Aby měl vlastní příjmy, byl ve věku tří let povýšen na hraběte z Chesteru a později na hraběte z Cornwallu (od roku 1337 bylo hrabství pozvednuto na vévodství) a nakonec následovalo knížectví Wales. Otcovy dynastické plány se svým nejstarším synem se však míjely účinkem. Princ zůstával až do 30 roku svého věku neženat až se zamiloval do Joan, nedávno ovdovělé hraběnky ze Salisbury.
Joan, dcera hraběte z Kentu, byla největší krasavicí své doby. Z manželství vzešel syn Richard, pozdější král Richard II. manžel princezny Anny České. Druhý Edwardův přeživší syn se jmenoval Lionel, vévoda z Clarence a otec mu našel dvě velmi bohaté nevěsty. První Alžběta, byla jediným dítětem a dědicem Williama de Burgh, hraběte z Ulsteru a skrze ni se stal Lionel předním irským statkářem, kontrolujícím dědictví po rodině de Clare v Ulsteru a Connaughtu. Tento politický tah byl přesně tím co Edwardovi pomáhalo udržet vládu v Irsku. Protože sám nebyl schopen podepřít svou vládu vlastní přítomností na irské půdě, stal se jeho syn tímto aktem irským vícekrálem. Po Alžbětině smrti, se Lionel oženil s Violantou Visconti, dědičkou vůdčí milánské rodiny. Její otec byl ochoten zaplatit 2 miliony zlatých florinů, spolu s hrady a městy Piemontu za výsady, které očekával od Edwarda III., pokud by se stal římským císařem. Lionel zemřel krátce po svém druhém sňatku, ale otec měl již naplánován osud jeho dítěte, Filipa uzavřela sňatek s Mortimerem, hrabětem z March, synem milence své matky, čímž si zavázal významnou část baronské moci ve prospěch koruny.
Čtvrtý syn John, narozený v Ghentu roku 1340 se oženil na otcův popud s Blanche, mladší z dcer a dědiček Jindřicha vévody z Lancasteru a stal se tak případným dědicem po obou svých tchánech i švagrové. Když mladá Blanche zemřela, stal se John z Ghentu (také Gauntu) držitelem největší skupiny území v Anglii vedle koruny - vévodství Lancaster a hrabství Leicester, Lincoln a Derby. Následně se John oženil s Constancií, spoludědičkou Petra Kastilského a Leonského, čímž se stal nejbohatším mužem v zemi a zároveň i mezinárodně známou osobou. Jeho mladší bratr Edmund z Langley, pátý Edwardův syn se oženil se setrou princezny Constancie, čímž posílil postavení Anglie na španělském poloostrově a nejmladší z bratří Thomas z Woodstocku se rovněž na otcův příkaz bohatě oženil. Vzal si dědičku rodu Bohunů, hrabat z Herefordu, Essexu a Northamptonu.
Z tohoto, možná suchého výčtu sňatků jednotlivých členů Edwardovy rodiny je vidět promyšlený plán krále jak ovládnout co nejvíce majetku a tak upevnit vládu rodu. Jak později bude řečeno tato sňatková politika uvedla Anglii do zmatku tzv. Války růží a takřka k naprosté likvidaci vysoké šlechty ke konci 15. století.

Heraldika

Prvním suverénem řádu se stal v roce 1348, jak již bylo řečeno, král Edward III. Anglický. Vznik erbu anglických králů se datuje do doby vlády Richarda I Plantageneta. Nicméně heroldi 13. století přidělili heraldické znaky i anglickým králům, kteří žili v předheraldických dobách. Tyto znaky se staly později atributy stejně jako v Čechách se plamenná orlice stala symbolem sv. Václava. Např. znak tří zlatých korun v modrém poli je znak, který byl přiřčen, jak již bylo řečeno králi Artušovi, ale i naprosto jednoznačně identifikuje sv. Edmunda, vládce Východní Anglie. Je tedy naprosto nezpochybnitelné, že jedním ze čtyř vladařů se štítem tři korun na Karlštejně bude právě sv. Edmund a zbývající dva mohou pocházet z Edmundova rodu.
Jiný znak, který se stal rovněž nezpochybnitelným rozpoznávacím znamením je znak sv. Edwarda Vyznavače, v modrém štítě liliový kříž provázený pěti merletami vše zlaté. Tento erb byl středověkými heroldy přičítán rodu králů z Wessexu. Poprvé se objevil v jistém rukopisu ze 13. století.




Je velmi pravděpodobné a několik indicií tomu nasvědčuje, že angličtí normanští panovníci užívali lva jako své královské znamení či odznak dlouho před tím, než se objevili obecně známí tři angličtí leopardi. Je znám obraz Geoffreye z Anjou, zetě Jindřicha I., kterak drží před sebou dlouhý románský štít se zlatými lvi ve skoku. Potomci Jinřichových nelegitimních synů užívali ve svých štítech rovněž lvy.


Vnuk Geoffreye z Anjou, William Longespee nesl stejný erb jako jeho děd.
Tento erb bývá považován jako jeden z prvních projevů heraldiky.


Syn Jindřicha II., Jan nesl na svém štítě dva kráčející leopardy, jeho starší bratr Richard I. zpočátku jen jediného lva a nelegitimní syn William Longespée dokonce lvů šest. Nejstarší z Jindřichových synů Jindřich používal podle erbovní role Matthewa Parise štít červeno-černě polcený se třemi zlatými leopardy pod sebou. Pozdější znak Normandie červený štít se dvěmi zlatými leopardy pod sebou byl odvozem právě ze znaků anglických normanských králů (Výjimkou je odznak krále Štěpána z Blois, který je kladen na štít a popisuje se jako červený štít se třemi kentaury pod sebou.).
Na prvé velké pečeti krále Richarda I. později zvaného Lví srdce je jednoznačně vidět lev ve skoku otočený vlevo na pravé viditelné polovině jeho zakulaceného štítu. Je tak pravděpodobné, že na levé straně štítu je obdobný lev otočený opačně.


Pečeť Richrda I. Anglického z roku 1195.


V roce 1198, a snad o nedlouho dříve, se poprvé objevuje štít se třemi leopardy, tak jak ho užívali všichni pozdější Plantagenetovští králové. Do roku 1340 angličtí panovníci nosili štít se třemi leopardy, kdy Edward III. jednostranně rozhojnil svůj znak tím, že přijal do prvního a čtvrtého štítového pole francouzský znak, v modrý štít posetý zlatými liliemi. Již z umístění na nejčestnějším místě je vidět snaha dát najevo sílu nároku na francouzský trůn. Klenot tvořil anglický leopard zlatě korunovaný stojící na červené čapce podšité hermelínem zv. chapeau. Přikrývadla byla používána červená podšitá hermelínem. Kromě toho lze vidět, i když poměrně zřídka, druhý klenot orla.


Edward III. jako suverén řádu Podvazku, namalovaný cca 1430-40 v Bruges Garter Book.


Kromě erbu lze spatřit ještě tzv. odznaky (badge), které Edward III. během svého života užíval. Snad nejdůležitější bylo slunce vycházející za oblakem, dále pařez vytržený ze země, který symbolizoval panství Woodstock, kde se narodil následník trůnu Edward, zv. Černý princ. Dalšími odznaky byly sokol, gryf, pštrosí pero, lilie, meč, nebo meč vztyčený na chapeau na jehož ostří jsou navlečeny tři koruny (opět připomínka králových saských předků) a divoký kanec.
Edward III. též používal několik osobních standard, např. standarda, která má u žerdě znak sv. Jiří velký asi 1/7 délky standardy. Její vlající část je dělena na světle fialovou a červenou se dvěmi bílými páskami s nápisem Dieu et mon droit. V první třetině je vidět anglický zlatě korunovaný leopard provázený vycházejícím sluncem z oblaku a zlatou korunou, ve druhé třetině se opakuje v horní části koruna a v dolní vycházející slunce z oblaku a v poslední třetině se střídají vždy dvě koruny a dvě vycházející slunce z oblaku.

Vážení čtenáři, dovoluji si Vás upozornit, že připravuji další pokračování povídání o Řádu Podvazku. Pracuji na venkově a někdy používám pro zpříjemnění prostředí a zahřátí, zvláště v poslední době, kdy zima udeřila naplno, přenosné plynové topení. Je snadno ovladatelné, má piezozapalování a používá butanové kartuše s ventilem KP02002 - 227 g plynu. Zhruba na tři hodiny vytvoří naprosto příjemné pracovní prostředí. Pokud máte o topení zájem, já jsem jej koupil na adrese http://www.plynovy-varic.cz/?9,cz_plynove-topeni