Řád českého krále zv. Točenice 2

18. října 2015 v 13:50 | Yale |  Rytířské řády

Hrad Točník, sídlo řádu českého krále zv. Točenice


Hrad Točník je velmi zajímavou kapitolou období vlády krále Václava IV. a zároveň je nejpádnějším důkazem o naprosto nezastupitelném postavení Řádu českého krále zv. Točenice v české společnosti na přelomu 14. a 15. století. Je pozoruhodné, že snad všichni historikové bez výjimky naprosto mylně pochopili význam a hlavně smysl stavby hradu Točníka. Dobroslava Menclová v Českých hradech říká, že výstavba hradu Točníku započala roku 1395 po požáru hradu Žebráku a vychází z toho, že královo postavení v zemi i v Říši bylo ohroženo a proto se nemohl na cestě do Německa bez hradu obejít.
Při vší úctě k autorčině vědecké erudici mě však není zcela jasné jak mohl hrad stojící nedaleko Prahy - u Berouna vojensky bránit zájmy krále v Říši. Kdy byla stavba hradu zahájena není známo, lze však předpokládat, že základní kámen mohl být položen již v roce 1388 a to na den svaté Jany učednice Páně, na den, kdy by slavila svátek zesnulá královna Jana Falcká.
Kromě toho je známu, že krále Václava IV. roku 1392 navštívil Jindřich z Lancasteru, budoucí anglický král Jindřich IV., který se účastnil bojů Řádu Německých rytířů v Pobaltí a při cestě domů navštívil i Jeruzalém. Václav, jehož zájem o rytířství a umění byl známý, se jistě svému anglickému příbuznému chtěl ukázat v plném lesku svého majestátu, který se jistě snažil podpořit i stavbou nového hradu, nemající žádnou vojensko-strategickou funkci. Rovněž i původní sídlo Řádu na Staroměstské radnici jejíž kaple svým omezeným prostorem nedávala mnoho možností ke zvýšení královy prestiže před návštěvníky i vlastními rytíři, mohlo být jednou z hlavních příčin stavby nového řádového hradu. Šlo tedy jen a pouze o funkci reprezentativní.


Již jméno hradu napovídá z čeho název T O Č N Í K vznikl a zároveň také, k čemu byl hrad určen - jako slavnostní shromaždiště kapituly Řádu českého krále zv. Točenice. Z výtvarné rekonstrukce hradu jak mohl vypadat po celkové dostavbě počátkem 15. století je naprosto jasné, že se nejedná o hrad jeden - ale o dva hrady v jednom.
Ačkoliv autorka měla pochybnosti o tradovaných nesmyslech, že Točník byl jen jedním z dalších, dnes bychom řekli, víkendových míst krále Václava, nedokázala připustit, že potřeba reprezentace krále samého i jeho Řádu si žádá odpovídající sídlo. Podíváme-li se na maketu hradu, je jasné, že hlavní vstup do hradu směřuje bránou osazenou erbovním vlysem vyjadřujícím světskou moc římského a českého panovníka přes další bránu na nádvoří před sálovou stavbu (někteří autoři ji nazývají purkrabstvím), jak ji autorka nazývá. Toto nádvoří je odděleno hradbou od královského soukromého paláce a lze ho nazvat řádovým okrskem. Do jisté míry připomíná hrad Windsor, kde jsou každoročně pořádány slavnosti Řádu Podvazku.
2. patro sálové stavby zaujímal 34 m dlouhý a 9 m široký sál vytápěný velkým krbem. Je velmi pravděpodobné, že zde docházelo ke slavnostním setkání rytířů Řádu českého krále zv. Točenice a protože zde mohlo stolovat nejméně sto lidí, lze se domnívat, že počet řádových rytířů byl stanoven na dvacet. Proč právě dvacet? Protože každý rytíř přijížděl s doprovodem. V přízemí řádového domu byly konírny, kde byli ustájeni koní příchozích.
K lesku sídla krále a jeho Řádu měl přispět i vlys s deseti erby zemí, ve kterých Václav IV. vládl a symboly točenice na dvou obdélníkových deskách. Desky s točenicemi patrně původně označovaly vchod do řádového domu nebo bránu, kterou se vjíždělo do řádového okrsku. Jejich dnešní umístění je druhotné, což dokazují rozměrově se lišící desky jednotlivých erbů a vlysů s točenicemi.




Hrad Točník, pohled na palác Řádu českého krále zv. Točenice.


Sálová stavba (purkrabství) na Točníku, dnešní stav.


Ruiny slavnostního sálu Řádu českého krále zv. Točenice a konírny, dnešní stav.


Erby zemí, ve kterých Václav IV. uplatňoval svou suverenitu, jsou dnes umístěny nad severozápadní renesanční branou tvořící hlavní vchod do hradu. Jejich středověká polychromie již vyhasla a kamenné erby jsou po stránce barevnosti prakticky setřelé a tak čtyři orlice nejsou jasně identifikovány.
I když je dnešní osazení druhotné, je z postavení erbovní figury jasné, že první orlice, která je čelem obrácena k českému lvu nemůže být orlicí říšskou, jak se mnozí historikové snaží dokázat, protože svým postavením je na místě podřízeném právě českému lvu. Z tradičního chápání důležitosti jednotlivých zemí Koruny české je tedy nanejvýš pravděpodobné, že erb s orlicí, která je čelem k českéhu lvu musí být orlicí moravskou. Další orlice mohou být těšínská či opolská, svídnická a vratislavská. Ostatní erby jsou obecně známé. Pokud připustíme dostavbu hradu resp. dovedení stavby do stádia obyvatelnosti, osazením erbovního vlysu na jeho vstupní věž do severního předdvoří pak musel být hrad dokončen krátce po roce 1400. Král Václav IV. byl totiž sesazen z německého trůnu v polovině roku 1400.


Dnešní vchod do hradu s erby zemí Václava IV.

Současný stav osazení jednotlivým erby je následující (popisováno zleva do prava):

kníže Budyšínský, blason: Štít modrý a na něm zlatá hradba


markrabě Dolnolužický, blason: Štít stříbrný a na něm červený býk


kníže Zhořelecký, blason: Štít červeno-zlatě dělený, v horní polovině český lev


král Český, blason: Štít červený a na něm český lev


vévoda Lucemburský, blason: Štít 7x stříbrno-modře dělený a na něm zlatě korunovaný červený lev se zlatou zbrojí


kníže Svídnický, blason: Štít stříbrno-zlatě polcený a na něm orlice červeno-černě polcená se stříbrným perizoniem, zbroj zlatá


kníže Vratislavský, blason: Štít zlatý s černou orlicí se stříbrným perizoniem a červenou zbrojí


král Římský, blason: Štít zlatý s černou orlicí s červenou zbrojí


markrabě Moravský, blason: Štít modrý se stříbrno-červeně šachovanou orlicí se zlatou zbroj

í

kníže Nisský, blason Štít červený se šesti stříbrnými liliemi (3-2-1)


Na základě porovnání takřka shodného erbovního vlysu na Staroměstské mostní věži, který se dochoval i s původní polychromií můžeme konstatovat, že na Točníku byl vypuštěn erb římského krále a byl nahrazen jinou orlicí, snad Těšínskou či opolskou. Pak by správné pořadí jednotlivých erbů mělo být následující:
  1. král Český,
  2. markrabí Moravský,
  3. vévoda Lucemburský,
  4. kníže Svídnický,
  5. kníže Zhořelecký,
  6. kníže Vratislavský,
  7. markrabě Dolnolužický,
  8. kníže Těšínský, či Opolský,
  9. kníže Budyšínský,
  10. kníže Nisský.
Řád českého krále zv. Točenice bezpochyby přečkal husitské bouře, i když dozajista ztratil na své důležitosti a vážnosti. Po smrti Václava IV. se stal jeho suverénem mladší bratr Zikmund a po něm i Albrecht Habsburský a Ladislav Pohrobek.
Není jasné zda Jiří z Poděbrad uplatňoval svá práva suveréna jako český král, ale jeho protivník Matyáš Korvín určitě. Přesto však na malbě Jana Vilímka, kterou vytvořil podle kresby z roku 1504, uložené ve Vídni vidíme portrét krále Jiřího. Panovník má na krku řádový řetěz, který se podobá Hollarově kresbě ze Statutů Řádu Podvazku. Nemáme však žádnou jistotu, že by král Jiří práva suveréna někdy uvedl v život, neboť jeho postavení ve funkci českého krále bylo minimálně z počátku velmi vratké a prakticky celý svůj život bojoval proti pověstech a pomluvám, že je sprostým uzurpátorem.
Protivník Jiřího z Poděbrad a jeho zeť uherský Matyáš Korvín, byl zvolen za českého krále 3. května 1469 v Olomouci. Následně král Matyáš fakticky ovládal Moravu, Slezsko a Lužice. Josef Krása, autor knihy o rukopisech Václava IV. datuje rukopis zv. Ptolemaiův Qudripartitus do druhé poloviny posledního desetiletí 14. století (1395-1400), a to především díky skvostné iluminaci titulního listu rukopisu.
Tato hypotéza by mohla mít reálný základ jen tehdy, připustíme-li, že se rukopis nějakým způsobem dostal do rukou krále Matyáše (Korvín vládl části Českého království v letech 1469-1490). Ten pak unešen nádherou titulního listu Ptolemaiova Qudripartita nechal přemalovat Václavovy královské erby na své vlastní. Vidíme uprostřed nahoře erb Matyáše Korvína jako uherského a českého krále. Srdeční štítek nese erb rodiny Hunyady (černý havran s prstenem v zobáku - havran lat. Corvus, proto Korvín), ze které Matyáš pocházel. Vlevo dole je divý muž držící štít s uherskými Arpádovskými břevny a druhou rukou drží modrou vlajku s černým havranem stojícím na zlaté větvičce - rovněž znak rodu Hunyady. Vpravo je divý muž s českými symboly. Oba divoši jsou opásáni točenicemi. Z uvedeného je zřejmé, že rukopis je jednoznačným důkazem, že Řád českého krále zv. Točenice existoval i na konci 15. století.


Titulní list rukopisu zv. Ptolemaiův Qudripartitus

Zajímavou památkou na Řád českého krále zv. Točenice je deska na věži Novoměstské radnice, která kromě točenice ukazuje i tři erby. Nejvýše je erb říšský, snad císaře Friedricha III., vlevo nad točenicí je dle mého názoru polská orlice a vpravo nad točenicí je český lev. Oba tyto erby identifikují českého krále Vladislava II. Jagellonského.

Deska z Novoměstské radnice.

Pozorný pozorovatel si zde jistě všimne, že točenice nahrazuje štít polepšeného erbu Nového města Pražského z 26. června 1477, kdy ve Vídni císař Friedrich III. Habsburský takto upravil novoměstský erb, blason: Štít červený se zlatou zdí s otevřenou bránou s napůl spuštěnou zlatou padací mříží a se stříbrným cimbuřím. Zpoza zdí vynikají dvě zlaté věže se stříbrným cimbuřím a mezi nimi je rostoucí rytíř se zlatým štítem s černým orlem, pravicí mává mečem. Na štít byla posazena přilbice s císařskou korunou. Po každé straně přilbice stojí dvě černé orlice, které pařáty drží koruna na přilbě. Přikrývadla jsou červeno-zlato-stříbrná. Z toho vyplývá, že Řád českého krále zv. Točenice musel existovat ještě za dynastie jagellonské a zanikl snad až v době nástupu Ferdinanda I. na český trůn.

Chronologie suverénů (velmistrů) řádu českého krále zv. Točenice

Z výše uvedeného je vidět, že suverény Řádu českého krále zv.Točenice byli čeští králové počínaje Václavem IV., přes jeho bratra Zikmunda, Albrechta Habsburského jeho syna Ladislava Pohrobka, snad Jiří z Poděbrad, Matyáš Korvín (Hunyady) a naposledy panovníci z rodu Jagellonců.
U Jiřího z Poděbrad není nic jisté, snad trochu naděje do snahy dokázat, že Řád českého krále zv. Točenice fungoval i za jeho vlády vnáší Jiřího vyobrazení v knize nazvané Codex Hasenburgicus uložené dnes ve Vídni v Hofbibliothek. Zde vidíme krále již postiženého obezitou s korunou na hlavě, v rukou drží říšské jablko a žezlo. Je oblečen v plášti a na prsou má "provaz" či řetěz připomínající točenici. Je pravdou, že chybí zelený kříž uváděný Ashmolem ve své knize o Řádu Podvazku, ale na druhou stranu je nutno zdůraznit, že autor kresby si nedal mnoho práce s detaily.

Václav IV., zakládá Řád českého krále zv. Točenice po r. 1384- +1419
Zikmund Lucemburský 1419-1437
Albrecht Habsburský 1438-1439
Ladislav Pohrobek 1453-1457
Jiří z Poděbrad ? 1458-1469 (+1471)
Matyáš Korvín (Hunyady) 1469-1471 (+1490)
Vladislav II Jagellonský 1471-1515
Ludvík Jagellonský (korunován 11.3.1509) 1516-1526

Pokus o rekonstrukci insignií řádu českého krále zv. Točenice a o identifikaci členů řádu

Kdo tedy byl řádovým rytířem a jaký byl řádový oděv? Dnes známe nejméně tři rytíře, možná až pět - pomineme-li řádové suverény nebo-li velmistry.
  • 19. srpna 1401 přijal král Václav IV. Mikuláše z Gary do "společenství českého krále" za zásluhy při osvobození jeho mladšího bratra a krále uherského Zikmunda. Udělil mu klenodium tohoto bratrství a zavázal se ročně vyplácet tisíc zlatých z královské komory

Erb Mikuláše z Gary se symboly řádu Točenice a Dračího řádu krále Zikmunda.
  • dalším cizincem, který se pravděpodobně stal řádovým rytířem byl mantovský markrabě Francesco Gonzaga. Roku 1395 se inventář markraběcích šperků zmiňuje o odznačí českého krále

V roce 1395 Gian Galeazzo Visconti získal od římského krále Václava IV. titul vévody Milánského, s touto poctou souviselo i udělení řádu Točenice, který je vyobrazen na některých erbech souvisejících s rodinou Visconto a Sforza.

  • rovněž tak popis pozůstalosti burgundského vévody Jana zv. "Smělý" a jeho syna Filipa Dobrého. Točenice je zdobena bílým emailem, drahokamy a perlami
  • obdobný šperk se nacházel i mezi cennostmi dcery císaře Zikmunda Alžběty Lucemburské, která se provdala za Albrechta Habsburského, pozdějšího císaře. Sám Albrecht je vyobrazen v Richenthalově Kronice kostnického koncilu z roku 1464 jako panovník sedící na trůně, obklopený erby svých zemí, mající na hlavě kožešinovou čapku s točenicí
  • rakouský vévoda resp. arcivévoda Ernst zv. Železný, pocházející z mladší štýrské větve habsburského rodu má své pohřební roucho (kolem roku 1420, +1424) pokryto vyšitými symboly řádu točenice stejnými jaké užíval král Václav IV.
  • Diego de Valera, řád byl udělen Albrechtem Habsburským jako českým králem roku 1438
  • Pedro Tafur, řád byl udělen Albrechtem Habsburským jako českým králem roku 1438
  • v milánské knihovně Biblioteca Trivulziana je uložen rukopis Codex č. 1390 na jehož 2 a 3 tabuli jsou vyobrazeny erby a řády patřící členům rodu Visconti a Sforza, třetí obrázek na tabuli 3 představuje červený štít se stříbrnou točenicí a je indentifikován jako císařský klenot (Imperialis diuixia ...), který získal poslední milánský vévoda z rodu Visconti Filippo Maria I. (+1447)

Každý rytířský řád musí mít svého duchovního správce, který se staral o náboženské vyžití jednotlivých členů a vedl slavnosti při každoročních zasedáních řádové kapituly. U Řádu Podvazku je pověřen duchovní správou řádový prelát biskup z Winchesteru jemuž jsou k ruce další duchovní.
Předpokládám, že Řád českého krále zv. Točenice měl rovněž obdobného úředníka neboť rukopis, dnes uložený ve Stamsu, má v borduře prvního folia symbol točenice a patřil litomyšlskému biskupovi Janu Železnému, členovi královské rady. Na úvodním listě vidíme v iniciále klečící postavu donátora před Kristem Trpitelem, po pravé straně pod sebou dva erby identifikující kodex jako knihu biskupa Jana Železného, nahoře erb biskupství litomyšlského - v černém poli zlatý heroldský kříž a pod ním rodový či osobní erb biskupa - štít polcený černo-stříbrně s modrým břevnem. Pod textem vpravo dole je namalována točenice s vloženým jednohlavým orlem, symbol biskupova úřadu v Řádu českého krále zv. Točenice.


Titulní list z kodexu biskupa Jana Železného, klášter ve Stamsu.

Jiným členem či spíše úředníkem řádu-duchovním byl pravděpodobně králův důvěrný přítel, Václav Králík z Buřenic. Zde je třeba se zastavit a zamyslet se nad tím zda Václav Králík byl skutečně členem řádu. Jak již bylo řečeno u Řádu Podvazku je duchovním správcem biskup z Winchesteru a ač není řádovým rytířem má právo po dobu své funkce obtáčet svůj erb řádovým symbolem.
Nejvyšší kancléř, vyšehradský probošt a později i olomoucký biskup Václav Králík z Buřenic přivěsil svou pečeť na listinu danou 1. dubna 1382 v klášteře na Zderaze, kterou oznámili kapitáni Bratrstva Obruče, že zakládají kapli - pod jménem a k poctě Nejsvětějšího Těla a Krve Páně, Panny Marie a sv. Felixe a Adaukta - uprostřed náměstí Nového Města pražského. Na pečeti jsou vidět dvě věže spojené hradbou a mezi mini korunované W.


Obraz pečeti Václava z Buřenic. Kresba Zdirad J.K. Čech


Zde se naskýtá lákavá možnost ztotožnit Bratrstvo Obruče s pozdějším Řádem českého krále zv.Točenice, neboť korunované W je hojně užívaným symbolem ve všech dochovaným rukopisech, které jsou připisovány Václavu IV. Je pravdou, že král byl uveden na prvním místě mezi členy Bratrstva a když si uvědomíme, že stavbu, známou jako kaple Božího Těla, 28. června 1403 předalo Bratrstvo universitě, lze se domnívat, že buď našli pro svá shromáždění honosnější budovu, nebo zaniklo.
Jisté je, že Václav Králík na svých pozdějších pečetích užíval svůj rodový erb již bez korunovaného W a to vždy provázený erbem svého úřadu. V Melicích na Vyškovsku, kde stával hrad olomouckých biskupů byly nalezeny kachle z nichž byla provedena rekonstrukce kamen s erby Václava Králíka, olomouckého biskupství a vyšehradské exemptní kapituly. Nikde zde není ani stopy po nějakém symbolu Řádu českého krále zv. Točenice.
Připusťme, že Václav Králík se jako vyšehradský probošt podílel na činnosti Řádu českého krále, zv. Točenice. Je jistě kouzelnou shodou náhod, že když Bratrstvo Obruče v polovině roku 1403 předalo svou kapli pražské universitě v následujícím roce Václav Králík založil v kostele sv. Petra a Pavla na Vyšehradě kapli Vzkříšení páně.
Původní kapitulní kostel byl zásadně přestavěn z podnětu císaře Karla IV. v rámci celkové obnovy Vyšehradu. Bohužel barokní rekonstrukce v 18. století a následná regotizace Josefa Mockera v 19. století zcela změnily tvář středověké stavby. Přesto se při stavebních pracích v letech 1885-1903 objevily v bočních kaplích při jižní stěně kostela malby datované odborníky na přelom 14. a 15. století. Poslední rekonstrukce kostela proběhla v 80 letech 20. století a malby byly prozkoumány restaurátorkou Evou Votočkovou. (E. Votočková, Nález gotických fresek v r. 1887 na Vyšehradě, Vyšehradská veduta, in Královský Vyšehrad, Praha 1992, s. 199-205.)
V první kapli na východní stěně se dochovaly tři postavy tvořící triptych, Panna Maria, sv. Jiří a sv. Vojtěch. Stěna jižní byla pokryta modrými točenicemi, které doprovázely jednotlivá písmena psaná gotickou minuskulí. Západní stěna nesla dva erby, nejednoznačně popisované jako erby s orlicemi spojené do aliance točenicí uprostřed, které jsou další písmena popsaná jako p a a.
Několik fotografií E. Votočkové, které ve své práci uveřejnila Zuzana Všetečková (Z. Všetečková, Gotické nástěnné malby v kostele sv. Petra a Pavla na Vyšehradě, in Královský Vyšehrad II., Praha 2001, s.133-153.) však nikterak tento názor nepodporují. Ve své velmi podnětné práci se autorka usilovně snažila vysvětlit přítomnost kolovratského erbu s jednohlavým orlem v kapli osobou svatojiřské abatyše Kunhuty z Kolovrat. I kdybychom připustili přítomnost kolovratského orla a erbu, jehož fotografie je uveřejněna ve sborníku Královský Vyšehrad II. není možné, aby v kapli vyzdobené řádovými odznaky byl erb ženy, která byla navíc duchovní osobou.
Nicméně obrázek torza erbu ukazuje jednoznačně klenot orlích křídel s břevnem a korunovanou turnajskou přilbu. Takto zobrazený klenot nelze vidět kolem roku 1400, ale nejdříve o nějakých 80 let později. Možné avšak je, že pozdější přemalby původní vzhled erbu zkomolily.


Ve třetí kapli v pořadí se pod dnešními přemalbami nachází iluzivní "kanovnická" sedadla pod nimiž byly namalovány heraldické štíty. Restaurátorka Eva Votočková část maleb odkryla a zjistila, že gotické štíty byly světle červené a prázdné. Na každé straně jich bylo pravděpodobně dvanáct. Zde je třeba se zamyslet nad smyslem kaple, kde jsou na zdech připraveny prázdné heraldické štíty, tak aby je bylo možno v budoucnu použít. Srovnáme-li zvyklosti např. anglických řádů pokrývat stěny řádové kaple erby řádových rytířů, dokážeme si lehce představit, že v kostele sv. Petra a Pavla mohla být založena kaple, která měla v budoucnu sloužit jako kaple řádová a na stěnách měly být vymalovány erby zakládajících rytířů. Že se tak nestalo, lze přisoudit zhoršující se domácí politické situaci, smrti panovníka-zakladatele Řádu a následně i destrukci Vyšehradu za husitských válek.
Myšlenku, že na Vyšehradě byla založena nová řádová kaple podporuje svým počínání i sám král Václav. Po roce 1400, kdy byl sesazen z říšského královského trůnu (28. srpna 1400), král o hrad Točník ztratil zájem, neboť jeho výstavba jednoznačně souvisela s titulem římského krále a řádem Točenice, který Václav IV. založil. Krátce po roce 1400 panovník již jen jako král Český založil novou rezidenci zv. Wenzelstein, dnes známou jako Nový hrad u Kunratic a zároveň s tím byl řád Točenice přenesen na hodnost českého krále.

Opusťme Vyšehrad a myšlenku, že Bratr-stvo Obruče se přerodilo v Řád českého krále zv. Točenice a podívejme se na pečeť, která je připisována Vilému Zajíci z Házmburka. Vilém Zajíc (+1441), byl nejvyšší mistr královské kuchyně - truksas od roku 1383, kdy v úřadě vystřídal svého příbuzného Mikuláše z Házmburka. Na pečeti, kterou Vilém Zajíc užíval pravděpodobně po roce 1400, vidíme jak rytíř Řádu českého krále zv. Točenice svůj čtvrcený štít s kančími hlavami a zajíci obkroužil točenicí stejně jako to dělají v Anglii posledních cca 550 let rytíři Řádu Podvazku.


Je pozoruhodné, že pečeť není opatřena žádnými nápisy a z toho lze usuzovat, že uživatel pečetidla si musel být naprosto jist, že jeho členství v Řádu je natolik obecně známou a zároveň exkluzivní záležitostí, že není třeba na pečetidlo nechat vyrýt jméno majitele.


Pečeť Viléma Zajíce z Házmburka.

Koncem roku 1480 získalo poddanské město Český Krumlov potvrzení, že může užívat erb. Není jasné, jak erb vypadal, zda tak jako na pečeti z poloviny 15. století nebo jako vyobrazení v knize opisů privilegií z roku 1593, kde je ve štítě nad městskou hradbou rožmberská růže ovinutá stříbrnou točenicí.
Zde se dostáváme k problému jak tuto točenici v erbu poddanského města vysvětlit. Nabízí se tvrzení, že některý z Rožmberků žijících v druhé polovině 15. století byl členem řádu a tuto poctu nechal vtělit i do erbu svého sídelního města. Druhá možnost nabízí variantu, že točenice je symbolem panovníka, ale pak nelze vysvětlit absenci jiného královského symbolu, např. lva, nebo monogramu apod.



Nejvýznamnějším členem rodu na přelomu 15. a 16. století byl bezesporu Petr IV. z Rožmberka, zemský hejtman, za jehož vlády bylo roku 1500 potvrzeno Vladislavským zřízením zemským výsadní postavení rodu Rožmberků mezi českou šlechtou.
Rovněž je možno spekulovat o Oldřichovi II. z Rožmberka, dědovi předešlého, který byl též rytířem Dračího řádu krále Zikmunda. A protože i Vilém Zajíc byl členem Dračího řádu není od věci domnívat se, že i Oldřich z Rožmberka mohl být jeho řádový spolubratr.
Kromě těchto dvou významných českých pánů konce 14. a počátku 15. století byli členy Dračího řádu i další příslušníci českého panstva, např. Puota von Eulenburg (Půta z Ilburka, loketský hradní kapitán, purkrabí a zástavní pán), Hinko von Rotenberg, Johann von Duba (Jan z Dubé) a Alsso von Sternberg (Aleš Holický ze Šterneberka).
Ve státním okresním archivu v České Lípě je pod číslem 20293 (41/351) uložena pečeť hejtmana Konráda Kvala, která je datována do roku 1410 a je značně poškozená. Na pečeti je gotický štít s křídlem a okolo něj je něco co by mohlo připomínat značně neumělou točenici.





Jak již bylo řečeno mohutný rozvoj heraldiky v českých zemích 14. století vedl i k tomu, že král Václav jmenoval herolda, s největší pravděpodobností to byl rovněž herold řádový, jehož starostí bylo zaznamenávat jednotlivé členy, ale i posuzovat jejich pře ohledně urozenosti resp. zda užívají své erby po právu či nikoli.
Jak byli rytíři oblečeni při slavnostních příležitostech je velmi těžké odhadnout. Jisté je, že brnění již nebylo na počátku 15. století slavnostním oděvem a proto je možné, že rudý oděv zmiňovaný Ashmolem by bylo možno nazvat jakousi uniformou. Kromě toho si umím představit, že rytíři nosili přes ramena přehozený plášť snad červený na jehož levém rameni (u srdce) byla vyšita bílá točenice. Rovněž Točenice uvázané pod pravým kolenem jak zobrazují malby v kapli sv. Václava nemusejí být čirou fantazií.


Stan římského krále Václava IV. v rukopise Bellifortis Konráda Kyesera, fol. 85r.


Závěrem je třeba říci, že 14. století tak rozporuplné přineslo Českému království nebývalý rozvoj hospodářský, kulturní i společenský. Dítětem tohoto společenského dění byl i Řád českého krále zv. Točenice, který bohužel díky husitským válkám postupně upadal až nakonec někdy na přelomu 15. a 16. století pravděpodobně vymřením dynastie Jagellonců zcela zanikl.

Závěrem bych rád poděkoval domácím potřebám bez jejichž laskavého přispění by tento článek nikdy nevznikl. Pro zájemce o turistiku nabízejí vařič na propan-butanovou láhev i na kartuše. Vařič je uložen v lehkém plastovém kufříku a hodí se pro cesty za památkami naší vlasti, pro camping v létě i v zimě. Neváhejte a podívejte se na www.plynovy-varic.cz.









 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama