Řád českého krále zv. Točenice 1

16. října 2015 v 17:00 | Yale |  Rytířské řády

Úvod

14. století je vrcholným obdobím českého středověkého státu. Po překonání společenské krize, chaosu a rozvratu - po smrti posledního přemyslovského krále Václava III. nastoupila na český trůn nová dynastie - lucemburská. Roku 1310 byl zvolen českým králem mladičký Jan Lucemburský a díky sňatku (31. srpna 1310) s princeznou Eliškou stal se jeho nárok na korunu legitimní.
Již za posledních přemyslovských králů se český stát víceméně vymanil ze své provinciálnosti a zapojil se do celoevropského dění. Příchod nové dynastie z kulturně velmi vyspělé oblasti, umožnil trvalé a nezpochybnitelné postavení Českého království v rámci Říše římské a jeho kulturní rozvoj na úrovni ostatní západní Evropy.


Malba Grahama Turnera, Bitva u Kresčaku,

Důvody vzniku řádů obecně

Období vrcholného středověku se vyznačuje zásadní změnou v životě šlechtické společnosti, vzniká dvorská kultura. Její projevy lze sledovat poprvé na jihu Francie, odkud postupně ovládla celou Evropu. V Čechách můžeme tyto změny pozorovat již od doby vlády Václava I. Ve 14. století se objevuje literární tvorba v českém jazyce, nastává posun z rytíře-bojovníka na rytíře-dvořana.


Český král Václav II.


První králové z rodu Lucemburků vybudovali svůj dvůr po francouzském vzoru, české panstvo se snažilo vyrovnat svému panovníkovi a příležitostí k prezentaci vlastní osoby, rodiny či rodu se stávají slavnosti a dvorské ceremoniály.
Zvýšený zájem o heraldiku jejíž první projevy na českém území se dají vystopovat zhruba o padesát let později než v západní Evropě, se projevuje právě ve zmíněných dvorských slavnostech a obřadech, např. na rytířských turnajích. Turnaje, které byly původně vojenským cvičením, se postupně stávají sportem a příležitostí předvést přepychové oděvy, erby s klenoty či symboly a odznaky postavení nositele v tehdejší společnosti.
V časově zanedbatelném odstupu za západní Evropou se i v Čechách objevuje dvorská móda vyznačující se pestrostí barev. Prolnutí heraldiky a odívání se projevilo vznikem jakési uniformy, kdy lidé sloužící u dvora byli oblečeni v oděvu ušitém v barvách pánova erbu. I oděv šlechty je šitý tak, aby bylo na první pohled vidět postavení a erb jeho majitele. Obr. č. 1 ukazuje okno v kostele Long Melford v Suffolku, kde je zobrazena paní Ann Denston, která je oblečena v šatech s vyšitým rodovým erbem a přes ramena má přehozen plášť nesoucí erb svého manžela.
Zájem o ideu rytířství v celé Evropě vedl nejen ke vzniku tzv. rytířských romá-nů, ale především ke vzniku nových institucí, nových rytířských řádů, bratrstev či loveckých společností. Nově zakládané řády se výrazně odlišovali od tradičních rytířských řádů a to nejen svým posláním, ale i vnější prezentací. Ačkoliv se v českých zemích dochovalo jen velmi málo dokladů o jejich existenci, můžeme směle konstatovat, že příchod lucemburské dynastie byl i v tomto případě krokem českých zemí mezi vyspělou Evropu.

DŮVODY VZNIKU ŘÁDU ČESKÉHO KRÁLE zv. TOČENICE

Roku 1310 nástupem dynastie Lucemburků na český trůn se postupně z někdejší periferní oblasti evropské kultury staly české země jedním z jejích nejdůležitějších center. Jan Lucemburský, zv. též Slepý, silou své osobnosti a příjemnými uhlazenými způsoby dokázal přesvědčit všechny, že on je ztělesněním představ o dokonalém rytířském králi.
Vedl války, diplomatické mise, uděloval štědré dary, v době míru popouštěl uzdu své vášni v rytířských turnajích, lovech, sokol-nictví a bohoslužbách, dvořil se dámám a snažil se přimět rytíře svého dvora, aby se chovali stejně. Charakter králova dvora byl více méně kopií dvora francouzských panovníků (lucemburská hrabata byli leníky francouzských králů) a především byl vojenský. Rituál se točil zejména kolem rytířských turnajů. Největší turnaje byly pořádány u příležitosti velkých náboženských svátků o Vánocích, Velikonocích a Letnicích, korunovacích či sňatcích.
Je velmi pravděpodobné, že zájem o turnaje získal Jan již jako velmi mladý chlapec. Zcela určitě znal příběhy krále Artuše a jeho rytířů . Snaha o opětovné uvedení "Kulatého stolu" do života byla v západní Evropě prvořadá.
Tento "Kulatý stůl" měl mnohovrstevné politické a sociální rozměry. Příběh krále Artuše a jeho rytířů zdůrazňoval starobylý původ monarchie. Nárok na tuto tradici uplatňovali nejen na Britských ostrovech, ale i v západní Evropě a v Říši římské. Artuš byl pokládán za předchůdce prvních normandských králů Anglie a jejich kronikáři od něho odvozovali nejen genealogickou návaznost na anglo-saské panovníky, ale i návaznost právního řádu. Tento mýtický cyklus byl znám i v Čechách, protože král Jan krátce po získání české koruny, chystal v roce 1319 velký mezinárodní turnaj v Praze, při kterém měl být založen "Řád Artušova Kulatého stolu". Jak je známo tato iniciativa neuspěla pro přílišnou politickou nestabilitu v tehdejších Čechách.


Král Artuš na francouzském gobelínu, cca 1385. Zdroj: https://en.wikipedia.org/wiki/King_Arthur#/media/File:Arth_tapestry2.jpg

Ve 14. století se Angličané, Normané, ostatní francouzsky mluvící země a obyvatelé Říše římské hlásili k Artušovi jako ke svému předchůdci a jeho pokládali za jednoho z devíti velikánů, resp. jednoho z trojice dobrých křesťanských hrdinů. V zobrazeních těchto hrdinů je Artuš vždy postavou, která představuje krále v brnění držící štít či standardu, z pravidla modrou se třemi zlatými korunami v postavení 2,1 nebo pod sebou.
Není bez zajímavosti, že v kapli Utrpení a jeho nástrojů, pro kterou se dnes vžil název kaple sv. Kříže na hradě Karlštejně, mistr Theodorik zobrazil na popud císaře Karla IV. celkem čtyři (svaté) vladaře se znaky tří zlatých korun. Je téměř jisté, že jedním z nich je právě král Artuš-předek (i když jen fiktivní) císaře Karla IV.
Panovníkův rodokmen na Karlštejně vycházel od praotce Noa a pokračoval přes dynastie křesťanských vladařů v nichž najdeme nejen krále Artuše, ale i císaře Karla Velikého, krále Davida nebo Gottfrieda z Bouillonu, třetího z dobrých křesťanských hrdinů.


Tři dobří křesťanští hrdinové - král Artuš, Karel Veliký a Gottfried z Bouillonu.


Vznik řádu českého krále zv. Točenice

Řád Točenice, v pramenech nazývaný řád českého krále, byl založen 1. května 1389 římským a českým králem Václavem IV na paměť své zesnulé první manželky Jany Falcké a k poctě nevěsty Žofie Bavorské. Král se totiž ve stejný den zasnoubil se svou budoucí druhou manželkou Žofií (Sofií).
Zajímavé teorie nám nabízí snaha dopátrat se co bylo podnětem k založení řádu Točenice. Pomyneme-li celkové společenské klima v Evropě nabízí se hned dva důvody, které krále vedly k založení vlastního řádu. Zaprvé to byl křesťanský a rytířský řád sv. Antonína Poustevníka, který založil k poctě krále první Václavův tchán, rýnský falckrabí Albrecht Bavorský v průběhu roku 1382. Řád měl, mimo jiné, mezi svými symboly i modrou točenici, která je vymalovaná např. na klenbě průjezdu Staroměstské mostecké věže nebo je mnhokrát zobrazena ve Václavových rukopisech.
Zadruhé je nasnadě myšlenka, že podnětem k jeho založení se stala svatba princezny Anny v Anglii za krále Richarda II., resp. jednání spojená se zmíněným sňatkem.
V té době v Anglii již existoval řád Podvazku a dle některých badatelů i řád Lázně, protože se dochoval dokument, který říká, že roku 1306 král (Edward I.) při příležitosti tažení do Skotska udělil ve Westminsteru rytířství Lázně (Knighthood of the Bath) třem stům mladíkům. Zcela jistě byly důstojnosti Lázně uděleny při korunovacích Jindřicha IV. a V. Je tedy možné, že se české poselstvo setkalo při jednání s králem Richardem II. s rytíři Řádu Lázně, resp. se mohlo účastnit ceremonie pořádané při příležitosti královského sňatku. V současnosti existující řád Lázně byl obnoven králem Jiřím I. roku 1725 a s největší pravděpodobností na původní organizaci navazuje jen velmi vzdáleně.


Korunovace královny Anny České


Rovněž je velmi pravděpodobná existence Řádu Zlaté spony, který údajně založil Václavův otec Karel IV. (Fürspänger-Orden) při kostele P. Marie v Norimberku, někdy v době přestavby hradu Laufu a jeho výzdoby erbovní galerií. Možná by stálo za zamyšlení zda erby v hradním sále Laufu nejsou náhodou erby zakládajících, resp. žijících členů nově ustanoveného bratrstva - vždyť panovník Karlova postavení a věhlasu bez vlastního řádu v polovině 14. století společensky nemohl existovat. Vladimír Růžek ve své práci Česká znaková galérie na hradě Laufu u Norimberka z roku 1361 se snaží doložit, že erby představují příslušníky Karlova dvora ne vždy s jednoznačným úspěchem.
Někdo může namítnout, že řády se zobrazovaly spolu s erby nositelů, ale tento postup nebyl užíván od počátku. Např. rytíři Řádu Podvazku začali obtáčet své erby stylizovaným podvazkem s vyšitým heslem Řádu na důkaz svého členství až v druhé polovině 15. století. Jak vypadal řád Zlaté spony ukazuje např. kniha konstanského patricie Konrada Grünenberga z roku 1480. Řádově o sto let starší vyobrazení symbolu Řádu Zlaté spony (Fürspänger-Order) najdeme v knize erbů Bratrstva sv. Kryštofa v Arlbergu a dokonce s postavami dvou pravděpodobně českých rytířů. Jan ze Strolenburgu, který je v české heraldické literatuře uváděn jako pán ze Strakonic díky erbu se střelou připomínající jihočeskou rodinu, má na krku symbol Karlova řádu. Stejně tak i postava druhého rytíře, který podle erbu může být pánem Švihovským.

Jak již bylo řečeno, jedním z možných podnětů k založení Řádu (stříbrné, modré) Točenice (tusint, tusenique) mohla být inspirace získané českým poselstvem v Anglii. Kontakty s ostrovní říší vedoucí později ke sňatku princezny Anny s mladým králem Richardem počaly již před rokem 1380.
Avšak k jedné z prvních historických konfrontací českých a anglických politických zájmů došlo na poli u vesničky Kresčaku ve Francii, kde lukostřelci anglického krále Edwarda III. zcela zničili výkvět francouzského rytířstva a kde padl i český král Jan, zv. Slepý.

K přípravě obou válčících stran na bitvu patřilo i pasování mladých bojovníků na rytíře. Rituální očištění v lázni má prastarý původ (je inspirován rituální koupelí při křtu), je součástí duchovního očištění, které tvořilo část přípravy mladíka k přijetí do rytířského stavu. Čest přijetí do stavu rytířského nebyla udělena dříve pokud kandidáti neprošli různými rituály jejichž cílem bylo očistit duši pomocí bdění a modlitbou a nakonec očistit i vlastní tělo koupelí.

Snad nejstarším dokumentem, který se zmiňuje o obřadu koupání při pasování na rytíře je popis ceremonie po korunovaci krále Viléma, který pasoval na rytíře tehdy patnáctiletého Geoffreye z Anjou roku 1128, "…po obvyklých obřadech Geoffrey ponořil své tělo do lázně a poté byl sloužícími oděn do purpurového pláště, opásán mečem a byly mu připnuty zlaté ostruhy." Tento ceremoniál spojený v průběhu 14. století s artušovskou rytířskou tradicí a ideou - kurtoazní láskou, se staly náplní mnoha rytířských řádů či bratrstev. Prakticky každý evropský panovník či alespoň trochu významnější suverén založil takový řád resp. bratrstvo.

Roku 1672 vyšla v Londýně kniha Eliase Ashmola popisující statuty řádu Podvazku. III. kapitola zmiňuje všechny nebo alespoň většinu založených středověkých neduchovních řádů. Zároveň je mezi strany 94-95 vložena tabule Václava Hollara se 46 vyobrazeními následně popisovaných řádů. Pod číslem 31 je uveden řád "Equites Tusini in Bohemia".
V textu se říká, že autor shledává pouhé zmínky, které ve své knize učinil Mennenius. Ten uvádí, že řád byl založen v Čechách, ale nepodává ani nejmenší informaci o aktu založení, jeho odznaku ani názvu. Je velmi pravděpodobné, že v době nástupu Habsburků na český trůn (Ashmole píše o arcivévodech rakouských) došlo k obnovení resp. k reorganizaci řádu, jehož funkce byla snad nově definována jako řád bránící křesťanskou víru, bránící expanzi Turků do Evropy a bojující proti tzv. heretikům i mimo državy Habsburků. Symbolem řádu se stal jednoduchý plochý zelený kříž, řádový oděv byl rudý.
Na tomto místě je třeba upozornit na nástěnnou malbu kaple sv. Václava v pražské katedrále (západní stěna). Zde pod znaky kurfiřtů vidíme skupinu osob z nichž dvě jsou oblečeny v červeném oděvu a mají na pravé noze, těsně pod kolenem uvázánu točenici stejně jako v Anglii nosí rytíři podvazek, symbol svého členství v řádu - zde však na noze levé.

Podle J. Krásy a J. Vackové celý cyklus svatováclavské legendy vznikl za Vladislava Jagellonského do roku 1509. Můj názor je, že zobrazená malba je starší nebo její autor (mistr litoměřického oltáře) vycházel z předlohy z doby Ladislava Pohrobka. Pokud se návštěvník pozorně podívá na postavu vlevo od erbů pánů z Lobkowicz zjistí, že je zde namalován mladý muž s dlouhými nakadeřenými vlasy v šedém plášti, mající na krku zlatý řetěz a na hlavě baret, který je provlečen zlatým provazem tvořící uzel lásky, který je shodný s uzly, ze kterých je sestavena kolana kyperského Řádu Meče. (Království kyperské zaniklo smrtí krále Jakuba II. zv. Bastard roku 1473 ve Famagustě).

Jak již bylo řečeno dříve Řád českého krále zv. Točenice byl založen koncem osmdesátých let 14. století a jeho vznik, který byl jistě dán na vědomí celé Evropě, bylo nutno náležitě ideově zdůvodnit. K jeho počátku se vztahuje pověst o lazebnici Zuzaně, dnes všemi historiky zesměšňovaná, díky Václavu Hájkovi z Libočan, který tuto historii zaneřádil různými smyšlenkami a fabulacemi.
Je signifikantní, že ani datum založení řádu Podvazkunení přesně známo, i když je dnes stanoveno na rok 1348 a s jeho počátkem je navíc spojena takřka anekdotická příhoda krále Edwarda III. a krásné hraběnky ze Salisbury, které na plesu, každoročně pořádaném při příležitosti oslav dobytí přístavu Calais, při tanci sklouzl podvazek, Edward jej zvedl a připevnil na nohu.
Bylo to okázalé a galantní gesto, kterým dal veřejně najevo, že dáma zajala rytíře křehkým, ale nezničitelným milostným poutem. Celá symbolika tohoto činu je pak ve zkratce vyjádřena v řádovém hesle: HONI SOIT QUI MAL Y PENSE, hanba tomu kdo si tento čin vyloží zle. Není bez zajímavosti, že skutečná Joan z Kentu se později provdala za syna Edwarda III., Černého knížete.

Lze spekulovat o tom, že pověst o lazebnici Zuzaně je zcela určitě Hájkova fabulace, ale je možno připustit, že v 80. letech 14. století, kdy král Václav IV. bojoval nejen proti domácí opozici a nedařilo se mu získat ani císařskou korunu, jej vojensky podpořili členové pražského cechu lazebníků a bradýřů, mezi nimiž byli i ženy. Slovo "vojensky" je jistě nadnesené, ale nějaká záškodnická akce proti nepřátelům krále mohla být podniknuta. Tyto akce byly postupně zapomenuty, ale v povědomí zůstaly lazebnice resp. lazebníci či bradýři, kteří se zcela jistě účastnili pouličních šarvátek na straně krále.
Pozdější Hájkova historka, že pražští lazebníci dostali od krále do svého cechovního erbu ledňáčka a točenici je zajisté velmi volné převyprávění skutečnosti. Je dokázáno, že pražští lazebníci užívali již kolem roku 1440 na své bílé korouhvi znamení zeleného dubového věníku, v 16. století některými autory popisované jako dva zkřížené zelené věníky a nad nimi otevřené břitvy.
Roku 1509 privilegiem krále Vladislava II. byl udělen pražskému a zemskému cechu lazebníků poměrně složitý erb "na způsob rytířský" nikoli však s ledňáčkem, ale s papouškem sedícím na zelené větvičce a nikde na nově stanoveném erbu není točenice, blason: Štít čtvrcený, 1. pole stříbrné s papouškem přirozených barev (zelený s barevným peřím hlavy a letek), sedícím na zelené větvičce, 2. pole červené, šroub na vytahování kulek z ručnic a přes něj křížem položené speciální zavřené nůžky s krytými čepelemi, vše stříbrné, 3. pole červené dvě zkřížená stříbrná pušťadla a pod nimi zlatá baňka na chytání puštěné krve, 4. pole stříbrné se zlatým hřebenem a pod ním bradýřské nůžky a otevřená břitva, vše přirozených barev. Klenotem jsou na kolčí přilbici s červeno-stříbrnou točenicí a červeno-stříbrnými přikrývadly, dva bůvolí rohy do nichž je na konci zastrčeno pštrosí pero, vpravo červeno-stříbrný s perem stříbrným, vlevo stříbrno-červený s perem červeným. Mezi rohy stojí papoušek na větvičce ze štítu a v zobáku drží stříbrné pušťadlo.
Právě na vývoji erbu pražských resp. slezských cechů lazebníků lze doložit jak dobrou práci odvedl Václav Hájek z Libočan svou historkou o králi Václavovi a jeho lazebnici Zuzaně. V archivu Národního musea v Praze se dochovala erbovní listina vydaná Rudolfem II. 20. července 1583 ve Vídni pro cech lazebníků vévodství slezského, kde císař potvrzuje dosavadní cechovní privilegia a polepšuje starý erb.


Dokument je psán německy a popisuje polepšený erb, blason: Štít červený, ve spodní polovině zlatá válcová nádoba na masti a na ní je položena otevřená břitva ostřím vzhůru přirozené barvy (železná čepel s černou rukojetí vykládanou zlatem). Nádoba na masti je podložena kosmo krytými nůžkami zkříženými šroubem na vytahování kulek vše přirozené barvy tzn. železné se zlatým kováním. Horní polovina štítu je vyplněna stříbrnou točenicí svázanou do uzlu a vlajícími konci. Uprostřed točenice stojí zelený papoušek se zlatým zobákem, zlatou náprsenkou a červenými drápy, na krku má červený obojek s horním zlatým kroužkem. Nad papouškem je zlatá koruna. Klenotem je na kolčí přilbě postavená stříbrná točenice jejíž vlající konce nahrazují přikrývadla splývající z přilbice. Uprostřed točenice je stejný papoušek s korunou jako ve štítě.(Viz. Michal Fiala a Tomáš Krejčík, Erbovní listiny archivu Národního muzea, Scriptorium Praha 2001. Z uvedené knihy je převzata i miniatura citované erbovní listiny.)
V privilegiu z 24. dubna 1721, které vydal císař Karel VI. ve Vídni pro cech lazebníků a ranhojičů ve třech pražských městech, panovník potvrzuje a obnovuje uvedenému cechu jejich statuta a uděluje jim erb a pečeť, je opět vidět papoušek uprostřed velmi stylizované točenice v císařských barvách černé a zlaté.(Viz. Michal Fiala, Jakub Hrdlička, Jan Županič, Erbovní listiny Archívu hlavního města Prahy a nobilitační privilegia studentské legie roku 1648, Scriptorium Praha 1997.)

Odznakem nového králova řádu se tedy stala točenice, symbol trvalého svazku mezi členy řádu a jeho suverénem. Zajímavým symbolem je i často se vyskytující ledňáček. Sám ledňáček symbolizuje Kristovo zmrtvýchvstání o Božím Hodu velikonočním a je tedy především osobním badge krále, který byl právě o Velikonocích 1382 pasován na rytíře, ale v přeneseném slova smyslu je i dalším řádovým odznakem.
Je samozřejmé, že v době Václava IV. velmi módní kurtoazní eroticky nenaplněná láska hraje svou nezastupitelnou roli ve výběru symbolů králova bratrstva-řádu. Řád byl zcela jistě založen především pro vzájemnou mocenskou ochranu krále a spřízněné šlechty, kdy se jeho členové stávají bratry a zavazují se chránit své životy a statky navzájem. Ačkoliv byl nově založený řád veskrze světský, k této základní myšlence je třeba přidat duchovní rozměr-patronaci. Zde se vedle všemohoucího Boha a požehnané, neposkvrněné Panny Marie nabízí i postava zemského světce sv. Václava, řádovým světcem je však svatý Bartoloměj apoštol a mučedník jemuž je zasvěcena i kaple v řádovém paláci na hradě Točníku.

Točenice je symbol lásky, ale i závazku, podobně jako savojské uzly u řádu Annunciaty (Řád Zvěstování původně založený v letech 1360-63 jako řád Obojku savojským vévodou Amadeem VI.) a je velmi často zobrazována modrá, v barvě věrnosti. Modrá točenice se stala odznakem řádu sv. Antonína Poustevníka spolu s Tau křížem a červenobílým karafiátem.
Na konci 14. století se užívání osobních odznaků stalo v celé vyspělé Evropě velkou módou a jejich politická symbolika hrála velkou roli, dnes v některých případech již těžko pochopitelnou. Tyto osobní symboly byly vyšívány na oděvy, měly formu přívěsků k náhrdelníkům či drobných figurek, které nosili političtí stoupenci toho, kterého pána či vládce.
Např. Ludvík Orleánský kolem roku 1400 přijal za svůj symbol sukovitou hůl. Lze říci, že významnější poselství svému protivníkovi a bratranci Janu, zv. Bez bázně, vévodovi Burgundskému nemohl poslat. Ten nelenil a nechal se zobrazit v oděvu na jehož plášti vidíme dvě řady hoblíků, též při novoročních oslavách rozdával členům svého dvora malé hoblíky ze zlata, emailu a perel.
Vévoda Ludvík z Orleansu založil roku 1394 tzv. Dikobrazí řád. Nelze říci, že šlo o skutečný řád, spíše o společnost jejíž členové se zavázali jednoduchou přísahou věrnosti ke svému princi a za to dostali symbol korunovaného dikobraza. Množství členů nebylo omezeno. Kolem roku 1377 založil vévoda Albrecht III. Rakouský tzv. Copový řád jehož symbolem byl náhrdelník ve tvaru dámského copu.

Klenot Copového řádu.

Osobní odznak krále (na Britských ostrovech a ve Francii bylo ve 14. století již běžné užívání těchto odznaků-badge), přijatý jistě po vzoru svého švagra Richarda II., který mimo jiné užíval stříbrného jelena se zlatou korunou a řetězem na krku, ledňáček je ve středověku mimojiné též symbolem manželské věrnosti (viz. starořecká báje o Alkyóne, v Ovidiových Metamorfosách symbolizoval ledňáček manželskou věrnost až za hrob a Alkyóne se dostala na nebe jako jedna z Plejád).
V současnosti je jistě možné spekulovat o tom, zda nedošlo k naprostému nepochopení královy osobnosti. Není přece jen nanejvýš snadné, když se historici vyjadřují o Václavu IV. jako o eroticky promiskuitním a nevázaném jedinci, neboť jak již bylo výše řečeno oba symboly jak ledňáček (osobní badge krále) a točenice jsou mimo jiné symboly manželské věrnosti a lásky.
V západoevropské heraldice najdeme rovněž symboly, které se staly postupem času odznaky rodovými, tzv. uzly lásky. Britská heraldika dodnes užívá u ženských štítů tyto uzly lásky namísto přikrývadel splývajících z rytířských helmic, bývají zobrazovány jako provazy nebo stuhy v rodových barvách.
Odznaky řádu Točenice můžeme ještě dnes nalézt na stavbách, v knihách, na mincích nebo na pečetích. Točenice na některých pražských budovách či ve Vlašském dvoře v Kutné Hoře jednoznačně identifikují řád a ve spojení s ledňáčkem i suveréna řádu, krále Václava IV. Snad nejstarším zobrazením točenice s královskými symboly ledňáčka je vstupní portál staroměstské radniční kaple. Zde jsou vidět dva ledňáčkové ve věníku s písmenem E uprostřed. Kaple je v současnosti nejstarší zachovanou částí radnice, neboť byla založena krátce po dostavění věže a byla vysvěcena 4. srpna 1381 k poctě patronů země české, sv. Víta, Václava, Vojtěcha, Zikmunda a sv. Ludmily. Kromě toho byly kapli uděleny odpustky a zvláště jimi byli obdařeni ti, kteří se významně na jejím zbudování podíleli.(viz. Václav Vojtíšek, Radnice staroměstská v Praze, O jejím významu a památkách, Praha 1923.)
Zajímavým místem užití řádového odznaku je budova věže Novoměstské radnice. Točenice obkružuje nově polepšený znak Nového Města pražského císařem Friedrichem III. z roku 1477. I točenice s ledňáčkem umístěná ve Vlašském dvoře v Kutné hoře ukazuje Václava IV. jako suveréna města, horního úřadu a v neposlední řadě i nově založeného řádu.
Několik příkladů výzdoby rukopisů Václava IV. nás přivádí k myšlence, že dataci jejich vzniku je nutno posunout před rok 1400. První z rukopisů je rytířský román Willehalm, pravděpodobně z roku 1387. Na jednom z listů (fol. 200 v) jsou zobrazeni diví muži, vlevo jako štítonoši Václavova erbu co by krále římského. Štít je čtvrcený zlato-červeně, 1.-4. pole černý říšský jednohlavý orel, 2.-3. pole stříbrný český lev. Klenotem jsou černá orlí křídla posypaná zlatými lipovými lístky, na kolčí přilbě je zlatá koruna, přikrývadla jsou černá pošitá zlatými koru-novanými písmeny W a E. Vpravo jsou zobrazeni další dva diví muži držící zlatě korunované modré E a pod nimi je modrá točenice. Když se čtenář pečlivěji podívá na postavy divých mužů nutně si musí všimnout, že leví mají na hlavách věnec ze zeleného listí a z nich trčí vždy jedno pero. Praví mají pera zapíchnutá do vlasů. Přilbice erbu Václava IV. je kurtoasně natočena směrem ke korunovanému E, pod kterým je vyobrazena modrá točenice. Postavení erbu římského a českého krále dává jasně najevo funkci suveréna v Řádu českého krále zv. Točenice. Stejný erb užívala sestra Václava IV. Anna, manželka anglického krále Richarda II., jejím badge byl pštros mající na krku navlečenou zlatou korunu, z níž padá zlatý řetěz a obtáčející pštrosovo tělo, držící v zobáku hřebík z Kristova kříže.
Koncem 14. století se v západoevropské, především francouzské a pravděpodobně také německé heraldice začínala prosazovat móda související se vzrůstajícím zájmem o astrologii a okultismus, která se projevovala vymýšlením a posléze i užíváním nových heraldických oblud a monster.
Jako vedlejší produkt tzv. Stoleté války se tyto vymyšlené bytosti a zvířata dostali i do okolních zemí. Je zajímavé, že francouzský král Karel VI. (+1422) užíval jako své osobní badge-odznak okřídleného jelena s korunou navlečenou na krku a jeho syn Karel VII. (+1461) užíval okřídlené jeleny jako štítonoše svého královského erbu.


Okřídlený jelen, badge francouzského krále Karla VI.

I Jindřich Bolingbroke, díky sňatku římské a české princezny Anny s králem Richardem II. Anglickým příbuzný krále Václava IV., který se proslavil svou rytířkostí a statečností, osvědčenou svou účastí v bojích Řádu Německých rytířů na Litvě a návštěvou Svaté země, včetně hradu Točníku, přijal za své badge-odznak stříbrnou heraldickou antilopu se zlatými rohy a kly, zlatými kopyty, hřívou a chomáčem chlupů na ocasu. Antilopa měla na svém krku navlečenu zlatou korunu, ze které visí zlatý řetěz obtáčející se kolem jejích zad. Snaha krále Václava IV. dokázat svému novému příbuznému a celé Evropě, že panovník Římské říše (i když pouze s titulem krále) a Českého království je na úrovni doby, se naplno rozvinula i v oblasti heraldiky.


Povýšení řádového sídla


Pečeť města Žebráku z roku 1418 je příkladem, že i v Čechách se móda heraldických monster ujala. Král Václav zcela jistě udělil městu erb s figurou půl medvěda a půl českého lva, neboť 7. ledna 1396 bylo dosavadní městečko povýšeno na město a zároveň bylo připojeno k hradu Žebráku. Takto vyvedený erb užívalo město až do poloviny 17. století, kdy byl stávající městský erb polepšen přidáním přilby s přikrývadly a klenotem opakující figuru ze štítu. Doba Václavovy vlády tak přispěla k oživení české heraldiky do té doby nezvyklými či velmi málo frekventovanými figurami.
Ke zvýšení lesku a nádhery nositele se rovněž rozmohlo, především v západní Evropě, užívat u erbů různě vyšívaná přikrývadla. Například Sir William Lord Latimer, KG (1361-81) užíval na své přilbě červená přikrývadla se stříbrnými svislými pruhy, která byla podšitá zeleně. John Lord Beaumont, KG měl přikrývadla modrá vyšívaná liliemi a podšitá hermelínem. Jeden ze zakládajících rytířů řádu Podvazku Sir Sanchet Dabrichecourt měl svá červená přikrývadla posetá zlatými routami a podšitá hermelínem. Přikrývadla rodin Courtenay a de Beauchamp jsou dokonce tvořena červenou látkou, která je pokryta labutím peřím. Tímto pro středoevropana poněkud neobvyklým způsobem dávali příslušníci těchto dvou rodů najevo, že se považují za potomky legendárního labutího rytíře Helyase, kterého jistě čtenáři znají z romantické opery Richarda Wagnera pod jménem Lohengrin.

Na pečetích významných feudálů té doby vidíme štítonoše ve stejném nebo velmi podobném postavení jako divé muže zobrazené s erbem krále Václava IV. Příkladem může být pečeť Edmunda Mortimera, hraběte z March (r. 1400), kde vidíme dva lvy podpírající helmici s klenotem.
Přesto, že na českých pečetích vidíme velmi málo příkladů štítonošů na přelomu 14. a 15.století (příkladem je pečeť Jindřicha Škopka z Dubé), je tedy velmi pravděpodobné, že diví muži z drolerií rukopisů Václava IV. byli štítonoši jeho královského erbu.
Ještě se zastavme u písmene E, které je různými historiky velmi složitě vysvětlováno jako iniciála symbolizující královnu Žofii. Zde je možno říci, že existují dvě vysvětlení, která jsou v podstatě velmi jednoduchá. Zaprvé je velmi pravděpodobné, že se jedná o iniciálu jména Elisabeth, které Žofie dostala při křtu a nebo je možná druhá varianta, že korunované E je iniciála identifikující řád Točenice. Písmeno W je beze sporu označení křestního jména krále Václava Wilhelm, domnívám se však, že neznamená jméno krále, ale jméno sv. Václava, který s největší pravděpodobností mohl být svatým ochráncem Řádu - snad spolu s Pannou Marií - kterou uctívali především příslušníci rytířských řádů nejen duchovních, ale i světských a svatým Bartolomějem.
Například francouzský král Jan II. zv. Dobrý (byl od roku 1332 ženatý s Juditou Lucemburskou, dcerou krále Jana) po svém návratu z anglického vězení založil roku 1351 jako odezvu anglického Řádu Podvazku, Řád Naší milé Paní, zv. Řád Hvězdy, jehož emblémem byla stříbrná osmihrotá hvězda s malým modrým kotoučem ve středu a na něm zlaté slunce.
Je jistě zajímavé, že ve statutech z doby krále Jindřicha VIII. se říká jasně: "...Edward, toho jména Třetí ... někdy král Anglie ... ke slávě všemohoucího Boha a požehnané, neposkvrněné Panny Marie a požehnaného mučedníka svatého Jiří, patrona velmi vznešeného království Anglie a svatého Edwarda krále a Vyznavače, ke zvýšení svaté katolické víry byla zřízena a založena na hradě Windsor společnost 26 vznešených a důstojných rytířů, která se bude nazývat velmi vznešený řád svatého Jiří, zvaný Podvazek". Tato citace jasně dokazuje, že vzdor tomu, že Edward Vyznavač (Svatý Edward, zv. Vyznavač byl posledním mužským potomkem anglo-saské královské rodiny z Wessexu a od 10. století i celé Anglie, nejstarší dynastie v Evropě. Edward bývá tradičně líčen jako laskavý, nerozhodný muž jehož hlavním životním zájmem bylo náboženství. V posledních letech svého života se choval takřka jako mnich. Zemřel 5. ledna 1066, třičtvrtě roku před bitvou u Hastingsu. V roce 1161 byl kanonizován a po celá staletí byl uctíván u saské části anglického obyvatelstva.) byl ve středověku velmi váženým svatým a je jmenován mezi patrony, v názvu nového řádu je zmiňován pouze svatý Jiří.

Pokud však připustíme, že písmeno E neoznačuje jméno královny, jeho jediným logickým vysvětlením je slovo "EQUITES" - rytíři. Protože v době Václava IV. nebylo zvykem, aby rytíři označovali své erby udělenými řády lze říci, že střídající se točenice, říšská orlice písmena E a W, ledňáček a český lev jsou jednoznačným vyjádřením postavení Václava IV. jako krále římského i českého a jako suveréna Řádu českého krále, zv. Točenice. Příkladem je zobrazení archy úmluvy s Václavovými emblémy na pozadí z Bible Václava IV.

Rovněž tak je jasným vyjádřením řádové i státní suverenity krále Václava dukát datovaný po roce 1384 na jehož rubu je český lev bez štítu obtočený točenicí a na lícové straně je zobrazeno W. Pokud srovnáme jinou dukátovou ražbu o nejméně dva roky starší vidíme na líci sv. Václava a na rubu takřka shodně zobrazeného českého lva bez štítu a bez točenice.


Před rokem 1400 bylo zobrazení řádového symbolu v erbu římského a českého krále na přilbě, což zcela odpovídá heraldickým zvyklostem. Tato varianta je velmi pěkně vidět na titulním listu rukopisu Zlatá bula Karla IV., kde je zobrazen celý erb římského krále, blason: Ve zlatém poli černý říšský jednohlavý orel. Přilba je kolčí zlatá a na ní je položena modrá točenice s vlajícími konci a na točenici je císařská koruna s vloženou mitrou a černými orlími křídly posetými zlatými lipovými lístky, přikrývadla jsou černá, zlatě vyšívaná. V iniciále je zobracena modrá točenice a vlevo od iniciály je divý muž s erbem českého lva a praporcem. Zde zmíněná modrá točenice je symbolem řádu sv. Antonína Poustevníka, který pro krále Václava založil jeho tchán rýnský falckrabí, Albrecht Bavorský.



Titulní list rukopisu Zlatá bula Karla IV.



Za okny prší a plýskanice nahradily slunné dny, při kterých by bylo možné navšívit historické památky a také hrad Točník, který bude hrát významnou úlohu v druhém pokračování našich úvah o Řádu českého krále zv. Točenice. Bláto, které se nám podaří nanosit do bytu nebo domu musíme uklidit a proto je vhodné opatřit si domácího pomocníka rotační mop s pedálem. Dodává se se dvěmi hlavice a skládací tyčí. Využijte moderní domácí potřeby, aby jste až vysvitne na jaře slunce mohli vyrazit do přírody a nebolely vás záda od věčného shýbání k úklidu podlahy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Smithe98 Smithe98 | E-mail | Web | 1. dubna 2018 v 19:18 | Reagovat

You have brought up a very  excellent   details ,  regards  for the post. edfcdecggedkcgdd

2 Smithg314 Smithg314 | E-mail | Web | 4. dubna 2018 v 9:29 | Reagovat

I really like your writing style, excellent info, thank you for putting up  dgbkkgfaeacgddfe

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama