Listopad 2013

furminator

30. listopadu 2013 v 16:17 | Yale |  Furminátor
Dnes bych chtěl napsat drobnou vsuvku k erbům s koňmi. Nevím zda vlastníte koně nebo jste pořídili pro děti poníka? Pokud ano, rád bych Vám předal mou zkušenost s jejich údržbou. Každý chovatel se musí o svého svěřence starat tak, aby dosáhl vylepšení vzhledu koně. Samotná úprava by se měla provádět až po vylínání zimní srsti, kdy koně vyčistíme. Odstraníme a zkrátíme přebytečné a dlouhé chlupy a žíně. Pozor na hmatové chlupy okolo očí, pysků a nozder, nestříhat, ty slouží koni k orientaci.
Zde se dostáváme k hlavnímu tématu. Použil jsem novou pomůcku, vyčesávací hřeben furminátor pro koně, který odstraní starou srst a podsadu. Furminátor je profesionální hřeben s kovovou samočistící hlavicí, ta je vyrobena z nerezové oceli, na každém hrotu hřebenu je malý háček, kterým se vytahuje ze srsti uvolněná podsada. Příjemné ergonomické madlo skvěle padne do ruky.
Furminator
Furminátor 10 profesionál
Zde je třeba upozornit, že furminátorů existuje celá řada a lze jimi upravovat prakticky všechny chlupaté domácí mazlíčky, psi, kočky, králíky, fretky apod. Při práci s furminátorem zjistíte že nezkracuje a nepoškozuje srst, pouze ji velmi účinně vyčesává a pomáhá ke zdravější kůži a lesklejší srsti zvířete.
Pokud budete používat pravidelně hřeben Furminátor určitě se Vám podaří podstatně omezit množství alergenů, vyvolávajících alergie u mnoha lidí. Údržbu můžete provádět po celý rok zhruba dvakrát týdně do dvaceti minut. Nezapomeňte na to, aby srst byla čistá, zcela suchá a nezacuchaná. Zvláštní pozornost věnujte okolí citlivých partií - břicha, končetin, konečníku, genitálií. Při vyčesávání nepoužívejte sílu a tlak na Furminátor vyčesávací hřeben, hrubým a hlubokým kartáčováním byste mohli poškodit kůži zvířete nebo způsobit zarudnutí a podráždění.

Pokud byste se tak při veškeré péči přece jen stalo a Vy jste zaznamenali podráždění kůže či zarudnutí, okamžitě vyčesávání ukončete a vyhledejte pomoc veterináře. Hřebenem FURminator se musíte naučit pracovat, je potřeba vyčesávat dlouhými pravidelnými tahy po směru růstu srsti, nedělejte více opakovaných tahů na stejném místě! Nečešte svého čtyřnohého přítele jako normálním hřebenem. Doufám, že uděláte stejně dobrou zkušenost jako já a přeji Vám i Vašim svěřencům, aby hřeben dobře sloužil. Nejen všechny druhy furminátorů, ale i jiné potřeby pro chovatele pořídíte na http://www.furminator-shop.cz/.

Za bílým půlkoněm

30. listopadu 2013 v 15:59 | Yale
Pověst o vzniku erbu s půlkoněm. Tento příběh není domácího původu, vznikl na základě francouzské předlohy. Chrétien de Troyes (asi 1130 - asi 1181-91) byl francouzský básník a trubadúr. Chrétienova vyprávění, určená aristokratickému publiku, jsou plná válečných a milostných dobrodružství, např. artušovské příběhy. Svou inspiraci nacházel v bretaňských legendách a v milostné poezii z Provence.
Jedním z jeho epických děl je artušovský román Yvain zv. lví rytíř (Yvain ou le Chevalier au lion, napsaný v letech 1175 - 1181). Hrdina románu Yvain se utkal u zázračného pramene s obrem Kenem, kterého zranil a zahnal na útěk. Svého protivníka pronásledoval až do jeho opevněného sídla, kde byl téměř zajat přesilou obrových bojovníků. Při kvapném ústupu z hradu jeho obránci spustili padací mříž, která zabila Yvainova koně.

Domácí verze tohoto rytířského příběhu nahradila Yvaina Ješkem z Pardubic, který se spolu s českým vojskem účastnil obléhání italského Milána ve službách císaře Friedricha Barbarossy. Čechové se proslavili mnohými hrdinskými skutky. Svou pověst krutých a bezohledných bojovníků podporovali také tím, že ve svém ležení na ohních pekli na rožních kusy těsta, což vyvolalo v obráncích pocit, že mají před sebou lidojedy. Když nastal čas útoku na město, vzali si na obličeje škrabošky, přistavili ke hradbám žebříky a lezli po nich tak šikovně a hbitě, že obránci měli za to, že bojují se samotnými čerty.

Ješek z Pardubic


Mezi útočníky byl jistý Ješek, předek pánů z Pardubic a Malovic. Snažil se vpadnout do města mezi prvními a nabrat co nejvíce kořisti. Není se co divit, tažení do daleké země bylo drahé. Ješek se svými druhy byl úspěšný a ve městě nabrali mnoho drahocených věcí. Rychle pospíchali zpět do ležení obtíženi kořistí. Když se blížili k otevřené bráně, někdo varovně zakřičel na její obsluhu, aby přeťala provaz, na kterém visela padací mříž. Stalo se tak ve chvíli, kdy Ješek projížděl jako poslední se svou kořistí ven z města. Mříž se s rachotem zřítila k zemi a její hroty přeťaly Jěškova koně v půli, těsně za jezdcem. Ten se však nezalekl nehody, která ho potkala. Pobral na záda kořist i sedlo, někteří praví, že i přední polovici svého koně a vše odnesl do ležení.

O Ješkově činu dodnes vypráví erb pánů z Pardubic, kterým český král jejich předka odměnil na věčnou památku. Na štítě byla namalována v červeném poli polovina stříbrného koně se zlatou uzdou. Stejný symbol později převzala města Pardubice a Hlinsko, bývalé dědictví tohoto rodu českých pánů (Zdroj: Petiška Eduard, Čtení o hradech, zámcích a městech, Albatros, 1989, s. 78).

Pardubice

Hlinsko


Erbovní pověsti

30. listopadu 2013 v 15:35 | Yale |  Erbovní pověsti
Co je to pověst? Podle definice je pověst epický útvar lidové slovesnosti. V našem případě se budeme zabývat tzv. erbovními pověstmi a tak lidová slovesnost není na místě.
Erbovní pověst je příběh, který má vysvětlit původ erbu, jeho symboliku, kdo jej získal a od koho. Zpravidla je příběh vymyšlen, je pouze přiřazen k nějaké významné historické události, nejčastěji k vítězné bitvě mající zásadní význam v dějinách země.
Velká většina těchto pověstí vznikla dávno po údajné události na objednávku jednotlivých rodů a jejich jediný a nejdůležitější smysl byl doložit starobylost rodiny objednavatele. V důsledku toho se pak legendární zakladatelé šlechtických rodů objevují výrazně dříve než první bezpečně doložitelní členové rodu.
Zpravidla byla k těmto mýtickým otcům zakladatelům později zkonstruována i celá rodová genealogie. Z tohoto důvodu se počátky jednotlivých šlechtických rodů ztrácí v šeru dávnověku a jsou pro dnešní dobu značně nevěrohodnými. Většinou se má za to, že první erbovní pověsti u nás vznikly počátkem renesance a na objednávku příslušníků šlechtických rodů, kteří chtěli podpořit svou "pýchu urozenosti" a zvýšit svou společenskou prestiž. Pravdou je, že původ některých pověstí je nutno hledat již v západoevropských rytířských eposech a románech 12. století.